Mechanický princip

V metodách založených na mechanických principech v zásadě nedochází k destrukci struktury B-agens, ale pouze ke ztížení kontaktu živého organizmu s nimi.  Pod mechanický princip řadíme v zásadě dvě metody a to tzv. odkrytí a překrytí (nakrytí). 

• Odkrytím rozumíme odstranění povrchové vrstvy kontaminovaného materiálu;
• překrytí (nakrytí) znamená naopak navrstvení inertního (nekontaminovaného) materiálu na kontaminovaný povrch.

Uvedený postup je ve srovnání s jinými minimálně účinný neboť nevede k destrukci struktury B-agens ani k odstranění látek z povrchu nebo prostředí. Nicméně další mechanické zásahy, řazené k mechanickým principům, jako je použití mechanických nástrojů (např. průtokových kartáčů) může významně přispět ke zvýšení účinnosti „mokrých“, tj. mycích dekontaminačních procesů, v nichž jsou většinou kombinovány další dva principy.

Fyzikální a fyzikálně-chemický princip

K fyzikálním a fyzikálně-chemickým principům náleží v prvé řadě rozpouštění, filtrace a sorpce, při nichž se principiálně nemění chemická struktura B-agens. Rozpouštění se uplatňuje buď samostatně jako u dekontaminace smýváním a praním nebo jako dílčí pochod u všech dalších „mokrých“ procesů, při nichž probíhají chemické reakce, v jejichž důsledku dochází k destrukci molekulární struktury mikrobiálních B-agens a toxinů. Filtrace připadá v úvahu jako dílčí pochod při dekontaminaci (resp. úpravě) vody. Sorpcí je v daném případě míněna především fyzikální adsorpce, tedy   záchyt v mikropórech sorpčních materiálů, který je buď výhradně fyzikální povahy, nebo je spojen s účinkem aktivních center, na nichž vzniká chemická vazba (chemisorpce).

Mezi další fyzikální a fyzikálně-chemické principy patří účinek různých druhů elektromagnetického záření a účinek vyšší teploty, v některých případech i v kombinaci s vyšší vlhkostí. Prakticky všechny mikroorganizmy jsou více nebo méně citlivé na zvýšenou teplotu a různé druhy záření.

Účinek zvýšené teploty je silně závislý na relativní vlhkosti vzduchu. Úplná destrukce mikroorganizmů (zvláště jejich spór) při vyšší teplotě za sucha vyžaduje běžně podle dlouhodobých zkušeností působení teploty 160 °C po dobu dvou hodin. Naopak horkou párou při teplotě 121 °C za přetlaku 1 atm v autoklávu se proces zkrátí na 20 minut. Některé materiály mohou být podrobeny varu ve vodě. Mikroorganizmy (s výjimkou sporulujících hub a některých virů) lze zničit varem v průběhu čtvrt hodiny. Účinek dekontaminace zvýšenou teplotou za různých podmínek na jednotlivé druhy B-agens uvádíme v tab. 5.1 spolu s dalším principem dekontaminace – UV zářením.

Část slunečního ultrafialového záření má jistý dezinfekční účinek, často v kombinaci s vysoušením. Existují i technická zařízení, využívající UV záření pro dezinfekci (germicidní lampy).

Chemický princip

Ve srovnání s předchozími principy mají chemické principy při dezinfekci všeobecně vysokou účinnost. Chemické dekontaminanty (dezinfekční činidla) jsou používány v praxi nejčastěji v kapalné formě, pro některé účely také podle jejich charakteru výhodně ve formě plynu nebo aerosolu. Účinek je závislý na koncentraci, době působení a teplotě, v některých případech také na hodnotě pH.