Jako radioaktivní látky označujeme látky, které obsahují nestabilní izotopy prvků. Jádra těchto prvků se přeměňují v jádra jiných izotopů a přitom emitují ionizující záření, především ve formě fotonů (záření gama, rentgenové záření) nebo částic alfa, beta či neutronů. Ionizující záření má duální povahu, tj. má vlastnosti částic a současně i elektromagnetického vlnění.

Radiační nehody a havárie jsou průvodním jevem používání jaderných technologií. Ačkoliv riziko jejich vzniku je takřka nulové, stále existuje pravděpodobnost jejich výskytu. V radiační ochraně je radiační mimořádná událost stavem, kdy může dojít nebo dochází k expozicím, které jsou vyšší než expozice normální. Pokud hodnoty expozic jsou vyšší než limitní, potom je událost označena jako radiační nehoda. Pokud dojde k úniku radioaktivních látek do životního prostředí a je nezbytné uplatnit významná opatření pro ochranu obyvatel, mluvíme o radiační havárii.

Podle vyhlášky Státního úřadu pro jadernou bezpečnost č. 318/2002 Sb. existují 3 stupně radiačních událostí:

• první stupeň má lokální charakter, radiační událost je ohraničena na dané pracoviště a je řešena v rámci obsluhy zařízení. Při vzniku tohoto druhu události nedochází k uvolnění radioaktivních látek do životního prostředí;
• druhý stupeň radiační události je definován únikem radioaktivních látek do životního prostředí bez nutnosti uplatňovat významná opatření pro ochranu obyvatel. Řešení události vyžaduje aktivaci zasahujících osob;
• nejvyšší stupeň radiační události vede k takovému uvolnění radioaktivních látek do životního prostředí, že je nutné uplatnit ochranná opatření pro ochranu obyvatel podle vnějšího havarijního plánu. Zasahující složky a obyvatelstvo musí být o události informováni ihned. Tento stupeň události je radiační havárií.