Základní typy prostředí pro činnost zdravotnické složky

Z pohledu rezortu zdravotnictví jsou při řešení mimořádných událostí nejdůležitějšími poskytovateli zdravotní péče:

• zdravotnická záchranná služba (přednemocniční neodkladná péče);
• nemocnice (nemocniční neodkladná péče);
• orgány ochrany veřejného zdraví (ochrana veřejného zdraví).

Činnost těchto poskytovatelů odborné zdravotní péče za mimořádných situací musí respektovat a naplňovat podmínky tří základních prostředí:

• právního (právní předpisy);
• organizačního (koncepce a plánovací dokumenty);
• odborného (medicínské i nemedicínské poznatky).

Obecně se dá říci, že zdravotnický personál na úrovni ošetřovatelského top-managementu musí dobře znát a využívat při řízení zdravotnického zařízení všechny typy a možnosti uvedených prostředí. Pro střední management (např. vrchní a staniční sestry) jsou nejdůležitější znalosti z prostředí organizačního a odborného, výkonný personál respektuje pokyny nadřízených a využívá znalostí především odborného prostředí.

Z pohledu tří výše uvedených základních poskytovatelů zdravotní péče jsou důležité následující právní normy:

• zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému včetně prováděcích předpisů důležité výstupy: definuje základní a ostatní složky integrovaného záchranného systému (IZS), plánovanou pomoc na vyžádání, řízení zásahu OZS, zásady havarijního a tedy i traumatologického plánování, stupně poplachu IZS, finanční vypořádání, atd.,…

• zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení včetně prováděcích předpisů důležité výstupy: definuje krizové stavy, kompetence a zodpovědnost při jejich řešení, finanční vypořádání, atd., …

• zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy;
• zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu v platném znění včetně prováděcích předpisů;
• zákon č. 160/1993 Sb., o poskytování péče v nestátních zdravotnických zařízeních;
• zákon č. 245/2006 Sb., o neziskových nemocnicích;
• zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví;
• vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČR č. 434/1992 Sb., o zdravotnické záchranné službě v platném znění;
• ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky;
• trestní zákon č. 140/1961 Sb., v platném znění (neposkytnutí první pomoci).

Využitím těchto právních norem a jejich nástrojů (práva a povinnosti) je naplňováno organizační prostředí, které tvoří tři vzájemně propojená pole:

• pole koncepční;
• pole plánování
• pole organizace vlastního zásahu.

Nejstabilnějším polem tohoto prostředí je prostředí koncepční, kterému se přizpůsobují ostatní dva typy organizačních polí a dokonce v některých případech i právní prostředí (změna, novelizace zákonů, nové zákony), změní-li se politický, společenský nebo odborný pohled na zajištění bezpečnosti státu. Základním koncepčním dokumentem organizačního prostředí je dokument platné Bezpečnostní strategie České republiky. Základními plánovacími dokumenty tvořenými na jednotlivých úrovních přímého nebo přeneseného výkonu státní správy jsou:

• havarijní plány krajů – včetně traumatologického plánu jednotlivých zdravotnických zařízení a u traumatologického plánu krajského celku, vnější havarijní plány včetně zdravotnického zajištění;
• krizové plány krajů a ústředních správních celků, včetně typových plánů, operačních plánů a plánů krizové připravenosti.

Jedinečným přínosem rezortu zdravotnictví k řešení mimořádným událostí jsou odborné znalosti a dovednosti odborně způsobilého zdravotnického personálu. Soubor těchto znalostí a dovedností vychází nejenom ze současných specifických medicínských poznatků, ale při respektování složitostí řešení mimořádných událostí nutně využívá i odborné poznatky nemedicínských oborů. Ke znalostem oboru urgentní medicíny se přidávají poznatky z dalších styčných medicínských oborů a dále již zmíněné poznatky oborů nemedicínských (např. psychologie, oblast chemie, toxických látek, záření, informačních technologií,…), z toho je pak vytvořeno odborné prostředí interdisciplinárního charakteru s názvem medicína katastrof.

Všechny výše uvedené typy prostředí musí být pro komplexní zajištění a řešení mimořádných událostí prostřednictvím zdravotnictví promítnuty do celého zdravotnického záchranného řetězce. Prostřednictvím tohoto záchranného řetězce jsou zdravotníky nejenom na místě události, ale i v nemocnicích, případně dalších zdravotnických zařízeních, prováděny záchranné a likvidační práce k odstranění, případně předcházení následků na zdraví a životech postižené populace. Záchranný řetězec za mimořádných událostí respektuje v čase stejný model, který je funkční při záchraně životů a zdraví v individuální medicíně. Odborně a organizačně je však modifikován zejména typem mimořádné události a nezbytností široké mezirezortní spolupráce. Základními články záchranného řetězce jsou:

• laická první pomoc, vzájemná pomoc a svépomoc včetně přivolání odborné zdravotnické pomoci prostřednictvím tísňové linky 155, resp. 112;
• odborná přednemocniční neodkladná péče poskytovaná zdravotnickou záchrannou službou v místě události a během transportu postižených;

• odborná nemocniční neodkladná péče poskytovaná především lůžkovými zdravotnickými zařízeními v segmentu nemocnic.