| 6.2.3 Ohrožení jadernými a radiologickými prostředky |
|
Obyvatelstvo je ohroženo ionizujícím zářením jak při havárii jaderného reaktoru, tak při všech uvedených formách radiologického terorismu. Míra poškození organizmu je dána pochopitelně dávkou záření, zda došlo k celotělovému či částečnému ozáření a spektrem radionuklidů, které se na jeho ozáření podílí. Zde hraje roli poločas jejich rozpadu a emitovaný typ záření. Významnou roli hraje skutečnost, v jakém rozsahu došlo ke kontaminaci organizmu a to jak k povrchové, tak ke vnitřní. Jakkoliv jsou pro negativní účinek využitelné zářiče emitující záření gama (které má relativně velký dosah), pro vnitřní ozáření tělesných orgánů při inhalaci a ingesci radioaktivních materiálů jsou nejnebezpečnější (a pro teroristické použití nejvhodnější) radionuklidy emitující záření beta s kratším dosahem nebo záření alfa s nejkratším dosahem. Podle typu radionuklidu může docházet k jeho kumulaci v některém z vnitřních orgánů a zde dlouhodobě působit, přičemž dochází k radioaktivním přeměnám na dceřiné produkty, které mohou organizmus podstatně více poškodit. To platí i o základní jaderné surovině – uranu, který disponuje navíc chemickou toxicitou, nezávislou na izotopickém složení, tj. stejnou u 234U, 235U i u přírodního uranu, představovaného především izotopem 238U. Je přínosné, že v tomto případě je předmětem vědeckých diskusí, zda v případě nízkých aktivit jsou zdravotnické následky (renální toxicita aj.) způsobeny spíše chemickou toxicitou nebo radiotoxicitou. Způsoby ochrany organizmu před ionizujícím zářením včetně adekvátní předlékařské a lékařské pomoci jsou uvedeny v kapitole 5.4.
|