Chemický terorismus

V případě chemických zbraní, případně vysoce toxických chemických látek, existuje řada případů skutečného použití nebo pokusů o použití pro teroristické účely.

Pro teroristické účely mohou být kromě látek nervově paralytických použity i další bojové chemické látky - látky zpuchýřující, dusivé a všeobecně jedovaté. Použití zpuchýřujících látek je zvažováno spíše k vyvolání zneschopnění než k usmrcení. Jestliže by záměrem teroristického útoku s použitím chemických zbraní bylo poškodit oběti ve větším množství a přetížit tak regionální zdravotnická zařízení, než způsobit hromadná úmrtí, potom zpuchýřující látky, zejména yperit, mohou být vhodnými prostředky. Vzhledem k tomu, že většina dusivých látek (chlór, fosgen a další) jsou běžné dostupné průmyslové chemické látky, mohou být teroristy rovněž snadno zneužity. Totéž platí pro všeobecně jedovaté látky jakými je kyanovodík a chlorkyan.

Nelze vyloučit ani použití zneschopňujících dráždivých látek, tj. účinných slzných látek (lakrymátorů) nebo látek dráždící horní dýchací cesty k nesnesitelnému kašli (sternitů), jejichž aplikace do klimatizačních systémů může vyvolat žádoucí paniku.

Významným faktorem, který zvyšuje nebezpečí použití chemických zbraní teroristy, je existence binárních zbraní. Jedná se o chemickou zbraň, obsahující dvě vzájemně oddělené relativně netoxické chemické látky, které při sloučení reagují za vzniku bojové chemické látky (sarin, látka VX). Použití binárních zbraní snižuje nebezpečí, kterému musí terorista čelit při skladování, přepravě i použití bojových chemických látek. Chemické zbraně se vyznačují nízkou cenou a relativně jednoduchou výrobou.

Při hodnocení možnosti chemického terorismu nelze zanedbat skutečnost, že vedle bojových chemických látek mohou být použity další chemické látky, které nemusí být předmětem kontrolních režimů.

Vážnou hrozbu představují teroristické útoky na petrochemická a chemická zařízení. Destrukce výbušninou nebo zásah reaktivní střelou vyvolá u chemických a petrochemických zařízení, obsahujících toxické, komprimované, zápalné a výbušné látky, dramatický výbušný děj. Analogicky se zde může projevit (podle druhu chemických látek) ohnivá koule případně tlaková vlna s ničivým účinkem na měkké a citlivé cíle (lidské a jiné živé bytosti, automobilní techniku, komunikační zařízení aj. s případnými dalšími důsledky). Nelze pochybovat o tom, že tato forma teroristického útoku může být atraktivní i s přihlédnutím ke způsobeným materiálním škodám (jsou-li ony cílem). Tento způsob teroristického úderu je závažný, zpravidla s významným psychickým i politickým dopadem.

Biologický terorismus

Problematika biologického terorismu je aktuální s ohledem na jeho unikátnost a rozmanitost. Oproti jaderným či chemickým prostředkům může mít každý jeho typ zcela odlišné účinky a dopad na živý organizmus.

Teroristické skupiny mohou dát přednost biologickým zbraním před chemickými z těchto důvodů:

• výroba biologických zbraní je podstatně levnější než výroba chemických zbraní;
• výrobu biologických zbraní lze poměrně snadno utajit pod rouškou vědeckých laboratoří;
• biologické zbraně lze relativně snadno získat, např. z mezinárodních sbírek kultur, z univerzitních databank;
• použití biologických zbraní lze obtížně dokázat, protože se řada patogenních mikroorganismů a toxinů vyskytuje v přírodním prostředí;
• biologické zbraně se vyznačují vysokou účinností, mají mnohem vyšší toxicitu než nejnebezpečnější bojové chemické látky.

Mezi patogeny, které již byly ověřeny pro použití jako bojové biologické látky, jsou mikroorganismy, které vyvolávají neštovice, antrax, dýmějový mor, tularémii, brucelózu a Q-horečku. Reálně lze však použít jakýkoliv patogen nebo toxin.

Jaderný a radiologický terorismus

Pojem jaderný terorismus se vztahuje k teroristickému použití jaderného výbušného zařízení se všemi známými ničivými faktory jaderného výbuchu, což je kompatibilní s používanou vojenskou terminologií.

Pojmem radiologický terorismus se označuje výhradně teroristické použití radionuklidů bez ohledu na způsob jejich rozptylu k cílené radioaktivní kontaminaci bez ostatních faktorů jaderného výbuchu.

Skutečností je, že dosud ani jaderný ani radiologický terorismus použity nebyly. Do dnešního dne není k dispozici jediná zpráva o jakékoliv skutečně významné jaderné teroristické hrozbě a úvahy o možných scénářích jaderného terorismu se mohou zdát vysoce spekulativní. Nebezpečí samotného zneužití jaderných zbraní je zveličováno, i když není vyloučeno. Pro zabránění neautorizovaného použití má jaderná výzbroj řadu nezávislých pojistek a důsledných kontrol.

Zkonstruování jednoduchého jaderného prostředku není v současné době zcela nereálné, neboť konstrukční princip, tj. rozdělení nadkritického množství štěpného materiálu na subkritické části, které se náhle spojí za použití například klasické výbušniny, je relativně prostý, ovšem značně nebezpečný. Principy konstrukce jaderných zbraní jsou dnes běžně známy a dostupné v otevřené vědecké literatuře. Experti soudí, že malá skupina specialistů (fyziků, konstruktérů, chemiků a specialistů na výbušniny) by byla schopna zkonstruovat jednoduchý jaderný prostředek. Problémem projektu je získání štěpného materiálu dostatečné kvality, i když i v tomto směru byly v posledních letech zaznamenány pokusy o jeho nákup v nejrůznějších částech světa.

Radiologický terorismus může mít dvě základní formy:

• Pro pravděpodobnější způsob rozptylu radionuklidů výbuchem se vžil pojem špinavá puma. Pod tímto pojmem chápeme výbušnou nálož k rozptýlení radiotoxicky účinného materiálu, který je součástí náplně a v cílovém prostoru je náplň radionuklidů podle skupenství rozprášena, mechanicky rozptýlena tlakovým nebo výbušným způsobem. Výbušná nálož bývá součástí dělostřeleckého granátu, pumy nebo i rakety a není vyloučeno ani improvizované výbušné zařízení.
• Druhou formou radiologického terorismu mohou být cílené údery na jaderná zařízení. Jedná se o zařízení počínaje těžbou základních surovin, přes jejich obohacování, výrobu palivových článků, jaderné reaktory, závody na přepracování vyhořelého jaderného paliva, mezisklady, trvalá úložiště, odpadové hospodářství institucí, využívajících radioaktivní materiály a úložiště institucionálního jaderného odpadu a konečně i všechny fáze přepravy radionuklidů a štěpného materiálu. Rovněž jsou zvažovány různé katastrofické scénáře, které analyzují i možnosti pádu dopravního letadla na jadernou elektrárnu nebo sklad jaderného odpadu. Jaderné elektrárny a sklady radioaktivních odpadů chrání silné, s vysokou kvalitou postavené, železobetonové schránky. Podle expertů (16) by však pravděpodobně žádný ze 437 energetických reaktorů, které jsou dnes ve světě v provozu, neodolal nasměrovanému úderu těžkého dopravního letadla přes ochranu uvedenou silnou bezpečnostní obálkou. Větší problém představují také sklady jaderného materiálu, které nejsou opatřeny tímto typem ochrany.