Podstatou toxického účinku nervově paralytických látek je jejich rušivý zásah do cholinergního mechanizmu přenosu nervového vzruchu. Tento zásah je lokalizován na nervových zakončeních (synapsích). Nervově paralytické látky inhibují acetylcholinesterázu. Tak dochází v oblasti synapse ke zvýšení koncentrace acetylcholinu. Vzhledem k tomu, že nervově paralytické látky vytvářejí s acetylcholinesterázou silnou a ireversibilní vazbu, blokují hydrolýzu acetylcholinu, čímž se v organizmu vytváří endogenní intoxikace acetylcholinem, která je hlavní příčinou toxického účinku.

Extrémní dráždění cholinergního nervového systému akumulovaným acetylcholinem na nervových zakončeních v důsledku inhibice acetylcholinesterázy je základní příčinou příznaků akutní otravy nervově paralytickými látkami, kterou lze rovněž charakterizovat jako akutní cholinergní krizi, projevující se muskarinovými, nikotinovými a centrálně nervovými příznaky.

• Muskarinové příznaky se projeví miózou (zúžením zornic) s poruchou akomodace na světelný impuls (až bolestivého charakteru), překrvením až otokem spojivek a nosní sliznice, zvýšenou sekrecí slinných, slzných a potních žláz, dýchacími obtížemi (v důsledku zvýšené sekrece bronchiálních žlázek a zúžení průdušek), zvýšenou střevní peristaltikou, snížením tepové frekvence a poklesem krevního tlaku.
• Nikotinové příznaky jsou manifestovány svalovou ochablostí, třesem a záškuby příčně pruhovaných svalů, které postupně přecházejí i na kosterní svalstvo, které se může stupňovat křečemi a až ochrnutím kosterního svalstva. Nebezpečí těchto příznaků spočívá až v možnosti ochrnutí dýchacího svalstva.
• Centrálně nervové příznaky jsou důsledkem zasažení dechových a kardiovaskulárních center v oblasti prodloužené míchy.  Projevují se jako bolesti hlavy, úzkost, emoční labilita, neklid, napětí, závratě, stavy deprese, zmatenost, poruchy hybnosti, následované často i bezvědomím.
• V případě těžké až smrtelné otravy je vlastní příčinou úmrtí akutní dechová nedostatečnost, která vznikne jako důsledek poruchy dechových center a ochrnutí dýchacích svalů včetně bránice. Akutní respirační insuficience postupně vede k zástavě dechu a zástavě srdeční činnosti.
• Pro těžkou akutní otravu je typický celkový rozvrat metabolizmu pro dlouhodobou dechovou nedostatečnost a jeho důsledkem hypoxie a acidóza. Proto většinou u postižených přetrvávají neurologické i neuropsychické příznaky, projevující se hlavně jako zvýšená únava, poruchy spánku, depresivní stavy, emoční labilita, snížená koncentrace, poruchy paměti.

Ochrana před nervově paralytickými látkami

Principy ochrany před zpuchýřujícími látkami platí v plné míře pro ochranu před nervově paralytickými látkami. Vzhledem k vysoké toxicitě nervově paralytických látek je potřeba některé skutečnosti zdůraznit.

I v případě nervově paralytických látek poskytují dokonalou ochranu dýchacích cest shora uvedené ochranné masky vojskového typu a civilní ochranné masky. Vzhledem k vysoké toxicitě je v daném případě kladen mimořádný důraz na bezchybný funkční stav všech součástí, správné nasazení a utěsnění ve všech těsnicích liniích (mezi lícnicí a obličejem, ve spojení filtru s lícnicí, stav vydechovacích ventilů) k zamezení i minimálního podsávání.  Klíčovou podmínkou je možnost rychlého použití, protože při bojových koncentracích může i několik vdechů, v krajním případě i jeden vdech vyvolat symptomy intoxikace, vedoucí až k zneschopnění.

Zejména v případě nervově paralytických látek je potřeba zdůraznit možnost sekundární intoxikace parami látky, která se může odpařit z povrchu ochranné výstroje i běžného oděvu po sejmutí ochranné masky. Proto nepřítomnost nervově paralytických látek v ovzduší i po delší době od chemického napadení nelze chápat jako automatický signál k sejmutí ochranné masky v případě, kdy zejména těkavější látky (sarin, soman) mohly být sorbovány v povrchových vrstvách výstroje.

Při možném zasažení nervově paralytickými látkami je naprosto nezbytné zabránit jejich kontaktu s nechráněným povrchem těla. Dokonalou ochranu, i po dobu několika hodin, poskytují všechny standardní vojskové ochranné oděvy i ochranné oděvy civilní ochrany všech zavedených typů. Dobrou ochranu po dobu desítek minut poskytují standardní vojskové jednorázové pláštěnky. Protože civilní obyvatelstvo není vybaveno standardními jednorázovými pláštěnkami, ochranu prakticky stejné úrovně mohou poskytnout shora popsané improvizované prostředky. Jistou krátkodobou ochranu před průnikem látek na kůži poskytují dokonce jakékoliv textilní bariéry, protože chrání povrch těla před bezprostředním kontaktem.

Detekce nervově paralytických látek

K nejjednodušším prostředkům detekce v našich podmínkách i pro organofosforové nervově paralytické látky patří průkazníkové papírky CALID – 3, které indikují v průběhu asi půl minuty změnou zbarvení drobné kapky.

Další jednoduché prostředky jsou založeny na modelové reakci, probíhající v zasaženém organizmu, tj. inhibici butyrylcholinesterázy, kde je jako substrát použit butyrylthiocholinjodid. Míra (resp. rychlost) inhibice enzymatické reakce substrátu je projevem inhibiční účinnosti (toxicity) a koncentrace přítomné nervově paralytické látky. Pro jednoduché prostředky se běžně používá barevné reakce indikátoru pH, jímž se sleduje kyselina uvolněná při enzymatické hydrolýze substrátu nebo se podle barevné změny speciálního chromogenu detekuje uvolněný thiocholin. V našich moderních prostředcích jednoduchého typu, tj. průkazníkových páskách DETEHIT (17) a v průkazníkových trubičkách nejnovějších typů se využívá druhá varianta. U průkazníkové pásky DETEHIT, určené pro důkaz ve vodě, na površích i ve vzduchu  se mez detekce  pohybuje mezi 0,05 – 0,01 mg.m^-3.

Jednoduché miniaturizované přístroje, umožňující kontinuální monitorování ovzduší i bodovou detekci byly vyvinuty s hlavním určením pro detekci nervově paralytických látek. Jejich mez důkazu je sice poněkud vyšší než u prostředků, založených na enzymatické inhibici (pohybuje se pro jednotlivé typy OL v rozmezí 0,01 – 1 mg.m^-3, zato jejich odezva je rychlá.

Specifikem pro detekci nervově paralytických látek jsou automatické signalizátory GSP-11 a novější GSA-12 najděte obrázek, ještě sovětské provenience, jsou rovněž založeny na principu enzymatické inhibice. Jsou to nepochybně světově nejdokonalejší přístroje pro dlouhodobé monitorování nervově paralytických látek v ovzduší s mezí detekce 3.10^-3 mg.m^-3 v průběhu cyklu (2 nebo 5 minut), který je dán realizací reakce na povrchu textilní pásky (která se v uvedených časových cyklech posunuje), jíž se prosává testovaný vzduch a  jejíž zbarvení se snímá fotoelektricky a převádí na varovný optický a akustický signál.

Zvýšenou ochranu před nervově paralytickými látkami jednoznačně garantují přístroje pro dálkovou detekci. Jejich vývoj je motivován existencí vysoce toxických a rychle účinkujících nervově paralytických látek, což platí zejména o typech dostupných v našich podmínkách, tj. SONDA a RAPID. Přístroje založené na této koncepci jsou konstruovány tak, že mohou skenovat celé infračervené spektrum v rozmezí 8 – 12 μm,  nebo  mohou být naladěny k specifické detekci organofosforových nervově paralytických látek. Dálkové detektory jsou schopné detekovat nervově paralytické látky s mezí detekce desítek až stovek mg.m^-3. Vezmeme-li v úvahu schopnost monitorovat prostor s délkou dráhy paprsku 2 až 3 km, znamená to praktickou mez detekce v řádu setin až desetin  mg.m^-3 s odezvou řádu sekund s nepopiratelnou výhodou detekce ve vzdáleném prostoru ve srovnání s bodovou detekcí na místě kontaminace.

Dekontaminace nervově paralytických látek

V souladu se strukturou organofosforových nervově paralytických látek jsou využívány,  vedle fyzikálně-chemických principů, chemické principy detoxikace, založené především na použití nukleofilních činidel.

Jestliže u zpuchýřujících látek hrozí zejména lokální poškození kůže, u nervově paralytických látek jde, v závislosti na množství, o přežití. Účinnost detoxikace jakýmkoliv prostředkem je nejvyšší do zhruba 2 minut po zasažení, poté rychle klesá, tak jako otravná látka proniká kožními bariérami a při zasažení smrtelnými dávkami je detoxikační zásah, uskutečněný po více než 10 minutách téměř neúčinný. Z této zásady se občas mylně vyvozuje, že detoxikační zásah je po delší době zbytečný. Není tomu tak, neboť nikdo neví, jakou konkrétní látkou a v jaké míře byl zasažen. Protože jde v krajní míře o život zachraňující zásah, je jej nutno uskutečnit při podezření na zasažení nechráněné části těla pečlivě a kdykoliv.

Prevence a profylaxe při zasažení nervově paralytickými látkami

Pro prevenci před možným ohrožením nervově paralytickými látkami je možné použít běžné ochranné prostředky uvedené již výše. Druhou možností je použití profylaktického antidota (farmakologická prevence), kdy využíváme možnosti reversibilní inhibice acetylcholinesterázy k dočasné ochraně části aktivních center enzymu před následným účinkem ireversibilních inhibitorů.  Na základě tohoto poznatku zavedla Armáda České republiky směsné profylaktické antidotum, v němž jsou vedle pyridostigminu ještě dvě anticholinergní látky (které jednak snižují některé nežádoucí účinky pyridostigminu a jednak  působí proti účinkům nahromaděného acetylcholinu). Toto profylaktické antidotum, označené jako PANPAL, obsahuje vedle pyridostigminu benactyzin a trihexyfenidyl, má vyšší profylaktický účinek než samotný pyridostigmin (hlavně při následné intoxikaci somanem) a navíc je relativně bezpečné.

První pomoc a terapie po zasažení nervově paralytickými látkami

V rámci první pomoci se uskutečňuje jednak dekontaminace zasaženého povrchu těla,  jednak podání antidot. Primární (okamžitá) detoxikace povrchu těla, která je jednoznačně zdravotnickým opatřením první pomoci, je popsána v kapitole o dekontaminaci nervově paralytických látek.

Dále je nezbytné podat antidota a zabezpečit základní životní funkce.

Pro první pomoc, první lékařskou pomoc a kvalifikovanou lékařskou pomoc po zasažení nervově paralytických látek se používají jako funkční antidota anticholinergika (parasympatikolytika) a  jako kauzální antidota reaktivátory acetylcholinesterázy, resp. jejich směsi.

Anticholinergika působí proti stimulaci nahromaděného acetylcholinu na periferních muskarinových receptorech. Nejčastěji používaným funkčním antidotem tohoto typu je atropin, který je možno podávat nitrosvalově v dávkách 2 - 4 mg po 10 – 30 minutách. Dalším anticholinergikem s centrálním antimuskarinovým účinkem je benactyzin. Reaktivátory acetylcholinesterázy jsou specifická antidota, která jsou s to reaktivovat inhibovanou acetylcholinesterázu.

K nejběžnějším reaktivátorům acetylcholinesterázy po zasažení NPL patří již  po několik desetiletí v celém světě Toxogonin (obidoxim) v našich podmínkách také methoxim. V nedávné době byl zaveden optimálně účinný reaktivátor HI-6, pro nějž bylo nutno najít vhodný způsob aplikace a lékovou formu vzhledem k nízké stálosti v roztoku.

Československá armáda používala pro první pomoc od 60. let minulého století nejprve laickou injekční stříkačku s náplní atropinu, poté zavedla koncem 70. let autoinjektor GAI pro vícenásobné použití s náplní atropinu a obidoximu, který byl v Armádě České republiky (po expiraci životnosti) v 90. létech nahrazen jednorázovým autoinjektorem ComboPen se stejnou (světově standardní) náplní,

Pro lékařskou pomoc jsou v Armádě České republiky zavedeny pro injekční aplikace následující antidota:

CHONOL I (atropin);
CHONOL II (benactyzin);

a jako reaktivátory:

RENOL  (methoxim);
ANTIVA (HI-6).