Zpuchýřující látky patří k otravným látkám, které ve vyšších koncentracích způsobují dlouhodobě a obtížně hojitelná zranění, které mohou mít i pozdní následky. I když není mechanizmus účinku zpuchýřujících látek prozkoumán do všech důsledků, k jejich nejvýznamnějším účinkům nesporně patří zásah do metabolizmu nukleoproteinů buněčného jádra, především do metabolizmu kyseliny deoxyribonukleové (DNA).

Zasažení zpuchýřujícími látkami se vyznačuje zpožděním nástupu typických symptomů intoxikace (latentní periodou), a to u všech zpuchýřujících látek. Látky této skupiny pronikají všemi branami vstupu a vyvolávají charakteristické příznaky a následky při zasažení očí, dýchacích cest a kůže.

Zasažení očí parami se vyznačuje latencí zpravidla 4 – 8 hodin, kapkami zhruba poloviční dobou. Projeví se pocity pálení, řezání, pocitem cizího tělesa v oku a světloplachostí, později zarudnutím víček a spojivek a otokem. Těžší případy mohou vést k poškození rohovky a zánětu duhovky až k oslepnutí resp. ztrátě oka.

Vdechování par zpuchýřujících látek se projeví s několikahodinovým zpožděním po intoxikaci dráždivým kašlem, tlakem a škrábáním za prsní kostí, který může vést k dávivému kašli s vykašláváním hlenu případně s příměsí krve, nevolnosti, zvýšené teplotě a plicnímu nálezu, typickému pro bronchopneumonii.

U těžkých zasažení může nastat smrt po 3 – 4 dnech, u osob, které přežily, dochází k zlepšení po 4 dnech. Později se mohou projevit dýchací obtíže.

Zasažení kůže parami a kapkami probíhá běžně s latencí několika hodin. Po několika hodinách dochází na místě zasažení k zčervenání, a zhruba po jednom dni se zde začínají tvořit drobné puchýřky, které se slévají (v průběhu několika dní) na zasažené ploše ve větší puchýře, obsahující bezbarvou čirou kapalinu. Poškození základny pod puchýřem je buď povrchní s charakterem temně rudé eroze, nebo hluboké s charakterem vředu, který zasahuje do podkoží. Vřed je vyplněn nekrotickou tkání, která se pomalu odspodu nahrazuje citlivou granulační tkání.

Prakticky při všech způsobech intoxikace nastupují obecné příznaky, způsobené poruchami centrálního a periferního nervového systému, jako je neklid, únava, svalové záškuby až křeče, dále vliv na psychický stav způsobující celkovou ochablost, deprese a melancholické stavy. Obecným jevem je útlum krvetvorby, snížená odolnost vůči sekundární infekci a poruchy kardiovaskulárního systému.

Ochrana před zpuchýřujícími látkami

Spolehlivou ochranu dýchacích cest a obličeje poskytuje jakákoliv standardní (vojsková nebo civilní) ochranná maska. Vzhledem k účinku na povrch těla byla vyvinuta pro ozbrojené složky řada prostředků na ochranu těla, které se používají zásadně s ochrannou maskou.

Zejména to jsou jednorázové ochranné oděvy z lehkých plastů ve tvaru velké pláštěnky s kapucí, chránící proti kapkám otravných látek a kontaktu s nimi. Do příslušenství patří ochranné rukavice a přezůvky za stejného materiálu (na podešvích zesílené). K tomuto typu ochrany patří jednorázová ochranná pláštěnka JP-75 (v tmavozelené barvě se samozhášecími vlastnostmi, tj. chránící i proti ohni, napalmu a světelnému impulsu jaderného výbuchu) a nová transparentní jednorázová ochranná pláštěnka JP-90, která je příslušenstvím vojskové ochranné masky OM-90.

Na této nejjednodušší úrovni neexistují nikde ve světě jednoduché jednorázové prostředky pro civilní obyvatelstvo. Proto jsou doporučeny improvizované ochranné prostředky pro ochranu těla jako doplněk ochranné masky. Zásadně se doporučuje vícevrstvé oblečení, zvenku počínaje nejlépe plastovou pláštěnkou proti dešti (která poskytuje analogickou ochranu jako výše uvedený vojskový prostředek) s kapucí, tak, aby pokud možno nezůstala ani část povrchu těla nezakrytá. Ochranu rukou a nohou poskytují běžné (nikoliv textilní) rukavice a boty přes nárt, přičemž končetiny se navíc chrání návleky z plastových sáčků nebo vhodně upravených fólií.

Pro ochranu části vojsk existují dále filtrační ochranné oděvy (které propouštějí vzduch a zachycují páry a drobné kapky OL. U nás existujefiltrační ochranný převlek FOP-85 a jeho modernizací vzniklý FOP-96 (do jejichž příslušenství náležejí také ochranné rukavice a přezůvky), které poskytují ochranu a při jistém fyziologickém komfortu mohou být nošeny bez přehřátí organizmu po několik hodin.

Pro specialisty chemického vojska a civilní ochrany byly zavedeny izolační ochranné oděvy (pro vojska protichemický ochranný oděv OPCH-70 (dnes modernizován jako OPCG-05), jeho modifikací je speciální ochranný oděv civilní ochrany SOO-CO). Tyto prostředky jsou tvořeny zásadně kompaktní kombinézou (se speciálním uzávěrem náprsního otvoru, jímž se do oděvu vstupuje). Poskytují dokonalou ochranu celého těla, avšak na úkor fyziologického komfortu, neboť neumožňují odvod vodních par a tepelné energie z pododěvního prostoru. Proto mohou být nošeny pouze krátkou dobu v závislosti na okolní teplotě a intenzitě fyzické zátěže (při 30 °C řádově desítky minut).

Pro zlepšení fyziologických podmínek byl zaveden izolační filtroventilační protichemický oděv OPCH-90, který byl ve své době (přelom 80. a 90. let) světovým unikátem. Odvod tepla a vodní páry z  prostoru pod oděvem je řešen přívodem filtrovaného vzduchu (až 300 m³.min  elektricky poháněnou  filtroventilační jednotkou, která je příslušenstvím oděvu a nosí se na zádech)  do masky a prostoru pod oděvem s odvodem teplého a vlhkého vzduchu přetlakovými ventily. Dlouhodobý pobyt (oděv byl testován pro nošení po dobu 24 hodin) umožňuje jednak přívod tekutin pro pití moderními ochrannými maskami, jednak speciální suspenzor s hadicí do zásobníku moči, který může být vyprazdňován i v kontaminovaném prostoru bez ztráty těsnosti systému. Původní vojsková varianta existuje v odolném materiálu (brombutylkaučuku) s maskovacím zbarvením. Pro civilní ochranu byla vyvinuta varianta – filtroventilační protichemický oděv OPCH-90-CO v signální žluté barvě

Pro nejtěžší podmínky (tj. pro vysoké koncentrace otravných látek, přítomnost vyšších koncentrací oxidu uhelnatého a nedostatek kyslíku ve vdechovaném vzduchu) existují izolační oděvy se zdrojem dýchání (stlačeným vzduchem nebo kyslíkem v tlakové láhvi, dodávaným do ochranné masky - láhev se nosí buď zevně, nebo v korozivním prostředí pod oděvem). Touto konstrukci, vyvinutou pro nejtěžší podmínky a korozivní prostředí se vyznačuje český ochranný oděv OPCH-90 PO.

První pomoc a terapie při zasažení zpuchýřujícími látkami

Základním opatřením při první pomoci, které je nutno uskutečnit co nejrychleji po zasažení zpuchýřujícími látkami, je dekontaminace nechráněné části povrchu těla standardním univerzálním prostředkem prvotní dekontaminace (detoxikace) DESPRACH, který je součástí zdravotnického prostředku ochrany jednotlivce ZPJ - 80.

ZPJ-80 obsahuje následující komponenty:

• plastovou lahvičku s DESPRACHem – odmořovadlem kůže;
• plastovou lahvičku s oční vodou, kterou je možné použít i k oplachu popálenin;
• skleněnou ampulku s tabletkami DIKACIDu;
• Autoinjektory Astra, GAI;
• tampóny pro roztírání DESPRACHu nebo oční vody;
• mýdlo pro následné omytí místa ošetřeného DESPRACHem;
• návod.

Vše je uloženo v bílé plastové krabičce o rozměrech 134 x 100 x 55 mm.

Nejsou-li k dispozici tyto prostředky, je nutno zasažené místo, ke snížení účinků v mezním případě, co nejrychleji umýt za použití mýdla. Je-li zřejmé, že došlo k zasažení zpuchýřujícími látkami, je možné použít na kůži 1 – 2% roztok chloraminu B, pro výplach očí a sliznic ústní a nosní dutiny zředěnější (0,25 – 0,5%) roztok chloraminu B nebo 1 – 2 % roztok NaHCO₃, v krajním případě velké množství čisté vody.

Při zasažení yperitem nebo lewisitem jsou nezbytná antidota. V případě yperitu je to 40% thiosíran sodný, v případě lewisitu dimerkaptopropanol (BAL – British Anti-lewisite). Antidotum proti yperitu musí být podáno v poměrně krátké době po zasažení (než dojde k alkylačním reakcím yperitu), tedy do 20 – 30 minut. V případě lewisitu jde o skutečně specifické antidotum, které je účinné po dobu do 24 hodin po zasažení. Tato látka může být použita také pro specifickou dekontaminaci lewisitu – jako taková byla totiž původně vyvinuta ve formě masti.

U zasažené nechráněné kůže se i po vytvoření puchýřů doporučuje jejich ponechání do doby možnosti jejich aseptického odstranění (a následného sterilního zakrytí), neboť kryt puchýře vytváří bariéru proti hrozící sekundární infekci. Pak se lokálně aplikují antibiotika a dále látky podporující hojení, tj. granulaci a epitelizaci.