Ve srovnání s chemickými i radiačními prostředky se vyznačují biologické prostředky (B-agens) značnou variabilitou, protože mohou mít naprosto odlišné efekty při svém působení na živý organizmus. Tyto rozdíly jsou dány původcem nákazy. Máme na mysli odlišnou nakažlivost, inkubační dobu, délku přežívání v zevním prostředí, množství potřebné k infikování, průběh a závažnost onemocnění. Podle vyvolávajícího původce členíme B-agens  na bakteriální, virové, rickettsiové, mykotické a toxinové. Výrazné diference jsou v terapeutickém postupu, je zde analogie s klinickou medicínou. Zatímco bakteriální, mykotická, případně rickettsiová onemocnění jsme schopni zvládnout antibiotiky, virová jsou obtížně léčitelná.

Toxiny mají charakteristiku chemické látky. Podle původu je dělíme na toxiny mikrobiální, zvířecí (zootoxiny) a rostlinné (fytotoxiny).

Samotné B-agens jsou k dispozici buď ve formě kapalné nebo suché, která je lépe skladovatelná a i její převoz a použití je snazší. Jejich rozšíření je možné následujícími způsoby:

• kontaminací potravinových řetězců nebo vodních zdrojů, kdy se oběť nakazí požitím infikované potraviny nebo vody;
• vypuštěním infikovaných vektorů (komáři, blechy, klíšťata), které sáním krve nakazí oběť;
• vytvořením aerosolového mraku, který je inhalován nebo kontaminuje povrch nebo rostliny přímo infikuje.

Za nejúčinnější metodu je považován aerosolový mrak, který je vytvořen z mikroskopických částeček a je zpravidla neviditelný. Obecně se využívají dva principy. Výbuch bomby (případně bomby uvnitř rakety) nebo sprejováním ze specializovaného zařízení. Účinnost mraku je dána řadou faktorů:

• množství původců;
• směr a síla větru;
• klimatické podmínky.

Biologický původce, je-li dostatečně odolný vůči zevnímu prostředí, může kontaminovat rozsáhlé území i na dobu řady let.

B-agens je možné, proti chemickým, připravit relativně levně a lehce. Rovněž jejich použití je výrazně levnější a z hlediska počtu zasažených výrazně účinnější, jak je dokumentováno i v tabulce 6.1 porovnávající základní charakteristiky biologických a chemických prostředků.

Tab. 6.1 - Základní charakteristiky biologických a chemických prostředků (14)

Je zcela nepochybné, že biologické zbraně se vyznačují vysokou účinností. Morbidita a zejména letalita B-agens převyšuje až o několik řádů nejtoxičtější nervově-paralytické látky. Tak např. 1g botulotoxinu představuje až milion smrtelných dávek, v případě antraxu dokonce až 100 milionů. Tento údaj je ovšem pochopitelně ryze teoretický.

Je pochopitelné, že i B-agens má proti chemickým prostředkům některé nevýhody. Jedná se zejména o tyto následující:

• výrazně lepší odborná kvalifikace pro vývoj a výrobu;
• zpravidla technologicky složitá preparace přípravy;
• vysoká náročnost na dodržování technologie výroby;
• dokonalé vybavení bariérovou ochranou personálu;
• nepředvídatelnost rozsahu jejich účinků;
• nelze vyloučit zasažení i jiné než cílové populace a to včetně vlastní;
• podstatně opožděný účinek proti chemickým prostředkům (to je však současně i výhodou protože opožděný účinek komplikuje včasné odhalení na straně napadeného).

Jak jsme již zdůraznili, pro ochranu obyvatelstva je nejdůležitější rychlá detekce B-agens. Proto se stejnou intenzitou, se kterou jsou vyvíjeny nové B-agens, jsou rovněž vyvíjeny a zaváděny stále rychlejší detekční a identifikační systémy, takže dřívější řádově hodiny až dny se s využitím sofistikovaných detekčních a identifikačních systémů s využitím imunologických a jiných metod zkracují řádově na hodinu.

Izolace

Základním opatřením v ohnisku nákazy při použití B-agens je izolace a odběr vzorků od postižených i suspektně postižených a exponovaných osob, které jeví příznaky onemocnění či je zde pouhé podezření a osob, které s postiženými byli v kontaktu. Prvním opatřením je systematický cílený dohled nad postiženými a exponovanými osobami a na provádění léčebně preventivních izolačních opatření k lokalizaci a likvidaci infekčního onemocnění v ohnisku napadení.

Observace

Observaci organizuje a provádí izolačně-karanténní tým ve složení epidemiolog, mikrobiolog, zdravotní sestry, laborantky, který by měl mít k dispozici mobilní laboratoř. Pro stanovení délky observace je určující doba zjištění posledního případu onemocnění a maximální inkubační doba.

Observace zahrnuje:

• omezení pohybu exponovaných osob;
• omezení vzájemných kontaktů postižených a exponovaných osob;
• včasnou izolaci;
• odběr vzorků na laboratorní vyšetření;
• zavedení přísného zdravotnického dohledu;
• zákaz vývozu materiálu z ohniska nákazy bez předchozí dezinfekce;
• komplexní provádění dezinfekčních opatření;
• provedení neodkladné profylaxe;
• stanovení komplexního protiepidemického režimu v ohnisku nákazy.

Zdravotní dohled nad nemocnými a exponovanými osobami spočívá v dalším vyhledávání nemocných a podezřelých onemocnění, sledování jejich zdravotního stavu a odběru biologického materiálu.

Průběžně se provádí dezinfekční opatření a úplná hygienická očista.

Karanténa

Karanténou rozumíme nejpřísnější protiepidemická opatření, jejichž účelem je úplná a bezpečná izolace osob a likvidace všech přenosných onemocnění v ohnisku nákazy.

Karanténa zahrnuje:

• všechna výše uvedená opatření v observaci;
• bezpečnou a úplnou izolaci ohniska od místního obyvatelstva;
• absolutní zákaz opuštění karanténního prostoru pro sledované osoby;
• omezení vjezdu pouze na zdravotnický personál;
• vstup do prostoru karantény pouze přes určená místa a povolen jen osobám v ochranných oděvech, které se předtím podrobily neodkladné profylaxi a byly proočkovány;
• osoby v karanténě jsou rozděleny do malých izolačních celků a tím minimalizovat i jejich vzájemný kontakt;
• logistické zabezpečení zvláštní cestou přes překládací místo;
• střežení prostoru strážní službou.

Karanténa se ruší uplynutím maximální inkubační doby nebo dvojnásobné inkubační doby dané infekce, které se počítají ode dne izolace posledního nemocného a po provedení konečné ohniskové dezinfekce.