Navigational analysis

6.2 Ochrana obyvatelstva

Problematice ochrany obyvatelstva, jak jsme již upozornili ve 2. resp. 3. kapitole není v současné době v České republice věnována odpovídající pozornost jak na úrovni státních orgánů, tak ani vlastním obyvatelstvem. U obyvatelstva se jednalo do 11. září 2001 o důsledek euforie z počátku 90. let minulého století vyvolaný některými předními českými politiky, kdy bylo přesvědčováno, že s koncem „studené války nastupuje mezi státy, národy, všemi lidmi již pouze a jen porozumění, láska a přátelství. Tento názor byl podporován většinou sdělovacích prostředků, kdy Civilní obrana byla znevažována, zesměšňována, považována za relikt studené války a pozůstatek předcházejícího státního zřízení. Je zarážející, že ve veřejnoprávní České televizi přetrvává toto znevažování dodnes.

Jak vyplývá z materiálu uveřejněného na webových stránkách Ministerstva vnitra České republiky „Vyhodnocení stavu realizace Koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2006 s výhledem do roku 2015“, ve shodě s našimi poznatky, přetrvává nedostatečná připravenost obyvatelstva pro obranu, ochranu a zvládání mimořádných událostí a krizových situací. Tento problém je třeba řešit. Řada spoluobčanů se postavila do role pasivních pozorovatelů, kteří se zcela spoléhají na činnost profesionálů. Současně platná Koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2013 s výhledem do roku 2020 se pouze omezuje na zintenzivnění komunikace a informování občanů. Tím je udržován jednosměrný vztah mezi státem jako poskytovatelem služby (bezpečnosti) a občanem jako jejím příjemcem a konzumentem. Ke zkvalitnění připravenosti obyvatelstva proto Ministerstvo vnitra doporučuje zpracovat program výchovy a vzdělávání obyvatelstva ke krizové připravenosti, ochraně a obraně a program hlubšího i širšího zapojení nevládních občanských organizací do zajišťování bezpečnosti v podmínkách normálních a krizových situací. Je to jeden z možných přístupů, jak reflektovat měnící se roli státu a jeho komplikované postavení, kdy je mu nadále svěřována téměř naprostá odpovědnost, ale zároveň již nedisponuje potřebnými nástroji, kapacitami ani pravomocemi, aby tato očekávání splnil. Vztah mezi veřejným (státním), soukromým (tržním) a občanským sektorem vyžaduje přehodnocení a nalezení nové rovnováhy.
Rozhodně správným krokem je rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky věnovat této problematice pozornost i na základních a středních školách. Klíčovým problémem však zůstává odborná připravenost vyučujících, jejich znalost dané problematiky podle současných poznatků. Pro řadu škol by bylo výhodné spolupracovat s odbory krizového řízení úřadů státní správy a samosprávy, případně s příslušným krajským ředitelstvím Hasičského záchranného sboru ČR.

Jak jsme uvedli v úvodu této kapitoly, terorismus zůstává, vedle organizovaného zločinu a hospodářských nebo ekologických rizik, jednou ze zásadních bezpečnostních výzev současného světa. Aktuální fáze zhoršené mezinárodně bezpečnostní situace v průběhu času kulminuje konkrétními incidenty na řadě míst planety, přičemž se často jedná o lokality, které nejsou od České republiky příliš vzdáleny. Nový rozměr ohrožení, v dané souvislosti, představují vedle již zmíněné možnosti zneužití chemických, biologických, radiologických a jaderných látek, i moderní informační a komunikační technologie.

Česká republika se zatím nestala dějištěm žádné akce mající charakter teroristického útoku klasického charakteru (tedy politicky motivovaného násilí, jehož cílem je – vedle případných obětí a škod – vyvolání atmosféry strachu ve společnosti).  Uskutečnilo se však určité množství trestných činů se znaky terorismu, jako například:

  • 2. června 1990 výbuch amatérské bomby na pražském Staroměstském náměstí;
  • srpen 1990 - výbuch amatérské bomby na přeplněné pláži pražské hostivařské nádrže, který zranil několik lidí;
  • dne 5. prosince 1992 byli ve svém domě tehdejší předseda Komunistické strany Čech a Moravy Jiří Svoboda a jeho dcera pobodáni maskovaným pachatelem; za pachatele byl označen Petr Wohlmuth, který byl v roce 1999 zproštěn obvinění v plné šíři;
  • květen 1995 - vražda majitele zlínské firmy Romiko Miroslava Kovaříka, který zemřel při explozi svého auta;
  • říjen 1994 – výbuch v plzeňské zahrádkářské kolonii si vyžádal jednu lidskou oběť a dvě těžká zranění;
  • Bohumil Pour z Jablonce nad Nisou v době od ledna 1994 do března 1995 několikrát zavolal do redakcí ČTK a Blesku, přičemž hrozil, že na protest proti rozdělení federace položí na pražské Staroměstské náměstí a do sekretariátu Občanské demokratické strany třaskaviny;
  • říjen 1995 - pumový atentát na auto mělnické vedoucí benzinové stanice; žena vyvázla s těžkými zraněními.
  • říjen 1996 - exploze granátu ve směnárně v Kaprově ulici v centru Prahy, při níž byli zraněni dva její řečtí majitelé;
  • listopad 1996 - výbuch vojenského granátu v ostravské nemocnici na Fifejdách, při níž zahynuly dvě ženy; granát pravděpodobně našla jedna z žen na ulici a přinesla ho do nemocnice;
  • leden 1997 - exploze nálože tritolu před olomouckým soudem; nikdo nebyl sice zraněn, byl to však první pumový útok proti justiční budově;
  • únor 1997 - dva výbuchy vojenských obranných granátů pod automobily olomouckých podnikatelů; o několik dní později zabil podobný granát místního občana, který tento vojenský materiál našel na ulici a přinesl domů;
  • duben 1997 - výbuch neznámé trhaviny u peruánského velvyslanectví v Praze; nikdo nebyl zraněn, den před výbuchem se na budově a protějších domech objevily nápisy namířené proti peruánské vládě a prezidentovi;
  • květen 1997 - exploze nastražené výbušniny, která byla umístěna v odpadkovém koši před sportovním areálem na pražském Smíchově; výbuch způsobil těžké zranění okolojdoucí ženě;
  • květen 1997 - duševně nemocný muž spáchal za použití semtexu sebevraždu ve vestibulu sanatoria Priessnitz v Jeseníku; jeho tělo výbuch zcela rozmetal, přičemž zranil dalších 15 osob;
  • dne 27.  dubna 1998 byl v době ranní špičky odpálen nástražný výbušný systém uložený v odpadkovém koši na stanici tramvaje na Frýdlantských mostech v Ostravě;
  • dne 6. září 1998 byl nástražný výbušný systém instalován v odpadkovém koši v Jilské ulici v Praze a odpálen v době, kdy se na tomto místě nachází velké množství lidí; pachatel těchto dvou uvedených závažných činů, Marian Monczka z Karviné, byl v roce 1999 dopaden a odsouzen k 15 letům vězení; ve zmíněných případech šlo o individuální terorismus, kdy cílem akcí bylo vydírání státních orgánů;
  • v roce 1998 policie odhalila vyděrače, který vydíral potravinářské firmy pod pohrůžkou, že otráví jejich výrobky salmonelou;
  • v únoru roku 1999 došlo k výbuchu před muzeem v Přerově; na místě výbuchu byly nalezeny výstřižky z novin, odmítající expozici muzea s tématem zaměřeným na období totality na našem území;
  • dne 25. listopadu 1999 došlo opět v Přerově k výbuchu, který zdemoloval kancelář Konfederace politických vězňů; také zde byly na místě nalezeny letáky, které napadaly činnost této organizace;
  • v březnu 1999 doručila pošta na adresu redakce Mladé Fronty DNES anonymní dopis, v němž pisatel, skrývající se za označením Výbor na ochranu České republiky, hrozil teroristickým útokem na protest proti začlenění ČR do NATO, provádění rozhlasového vysílání Rádia Svobodná Evropa na Blízký východ a proti přípravám ke vstupu země do EU;
  • dne 10. března 1999 byla odpálena bomba v pražské nemocnici ve Vysočanech;
  • v roce 2001 by dopaden muž, který vyhrožoval jedné významné potravinářské firmě se sídlem v Praze, že její výrobky nakazí bakteriemi salmonely.

 

 

Skutečnost, že od posledního útoku majícího teroristický charakter uběhlo skoro 10 let a i předcházející útoky se vyznačovaly spíše útokem na jedince, firmu nebo menší skupinu obyvatelstva způsobila, že převážná většina občanů se možnosti teroristického útoku obává jen minimálně. Výjimkou snad byla obava z napadení antraxem, vyvolaná rozesíláním tzv. athraxových dopisů v USA těsně po 11. září 2001, které v daném státě způsobily 17 infekcí a byly příčinou 5 úmrtí. Zásluhou sdělovacích prostředků, které se této události věnovaly s patřičným nádechem senzace, se objevila obava z těchto dopisů i v České republice. Hasičský záchranný sbor ČR byl nucen řešit tisíce případů, kdy instituce i samotní občané projevovali obavu, že jim byla podobná zásilka zaslána. Těžko posoudit v kolika případech se jednalo o „přehnanou obavu“ a v kolika o „kanadský žertík“ neznámého odesílatele, který do obálky nasypal mouku či cukr. Všechny vzorky musely být analyzovány ve Státním ústavu jaderné, chemické a biologické ochrany v Příbrami Kamenné, naštěstí stoprocentně s negativním nálezem.

V souvislosti s podceňováním možnosti teroristického útoku se vytrácí zájem občanů o základní znalosti, jak je možné těmto útokům předcházet či alespoň minimalizovat jejich dopad, jak se chránit před jejich důsledky.  Obava z možného vloupání do bytů či objektů způsobuje, že jsou zamykány bezpečnostní východy, řada průjezdů je blokována osobními vozy.

Bylo by ovšem nezodpovědné považovat tento stav za trvalý a nevěnovat opatřením proti terorismu náležitou pozornost. To potvrzuje i případ vážného ohrožení bezpečnosti České republiky ze strany mezinárodního terorismu, ke kterému došlo na přelomu září a října roku 2006. Bezpečnostní složky tehdy obdržely závažnou informaci o možné přípravě teroristického činu na území našeho státu. Informace byla vyhodnocena jako mimořádně závažná a proto byla učiněna odpovídající bezpečnostní opatření.

Dalším nebezpečím pro občany České republiky, jehož dopad je může ohrožovat obdobně jako teroristický útok, je organizovaný zločin. Podle odhadu odborníků se počet skupin organizovaného zločinu na území České republiky pohybuje mezi čísly 100 až 200. Z pohledu možného ohrožení kritické infrastruktury lze za nejvíce rizikové označit aktivity organizovaného zločinu ve vztahu k teroristickým uskupením, zejména pokud jde o jejich financování, snahy o pronikání organizovaného zločinu do státní správy a do finančních a hospodářských institucí ve vazbách na prvky kritické infrastruktury. Rizikovým faktorem jsou rovněž aktivity organizovaného zločinu v obchodu se zbraněmi a jiným zakázaným materiálem (radioaktivní materiály, těžké kovy, apod.). Novým rizikem se v uplynulých letech stala environmentální kriminalita (tj. kriminalita, jejímž určujícím znakem je negativní dopad na životní prostředí), zejména pak v souvislosti s nedovoleným obchodem s odpady.

Prorůstání organizovaného zločinu do veřejného sektoru, respektive do hospodářského života společnosti jako celku, může současně znamenat ohrožení bezpečnosti distribučních sítí a dopravní infrastruktury. Dominantní roli bude hrát informační kriminalita, která může mít v konečném důsledku vliv na celou řadu prvků kritické infrastruktury. Proto je nutné věnovat zvýšenou pozornost právě bezpečnosti distribučních sítí, dopravní infrastruktury a zajištění bezpečnosti informací. Základní opatření ochrany obyvatelstva jsou zaměřena na minimalizaci negativních dopadů mimořádných událostí a krizových situací nevojenského charakteru. Rozšiřující se okruh hrozeb a rizik nevojenského ohrožení a vzrůstající rozsah jejich možných dopadů vyžaduje však adekvátní navýšení finančních prostředků na ochranu obyvatelstva, které jsou však v současné době ekonomické krize omezeny.  Řada politiků si totiž neuvědomuje, že kvalitní zabezpečení ochrany obyvatelstva je možné pouze při odpovídajícím finančním zabezpečení a to včetně bezpečnostního výzkumu. V opačném případě hrozí nebezpečí teroristického útoku (který je zpravidla zajištěn dostatečným množstvím finančních prostředků) a jeho důsledky mohou znamenat pro společnost podstatně větší finanční ztráty nehledě na morální dopad.

V kapitolách 6.2.16.2.3 uvádíme stručnou charakteristiku ochrany obyvatelstva v rámci ultraterorismu.

 
 

powered by sirdik