Prostředky pro ochranu jednotlivce

Prostředky pro ochranu jednotlivce jsou masky, oděvy, vaky a kazajky pro děti. které uvádíme v následujícím přehledu.

Ochranné masky

• civilní ochranná maska CM-3;
• civilní ochranná maska CM-4;
• civilní ochranná maska CM-5 a (CM-5-M, CM-5D, CM-5K);
• civilní ochranná maska CM-6;
• dětská ochranná maska DM-1;
• civilní ochranná maska CM-3/3h (pro starší dětskou populaci);
• ochranná rouška OR-1 (jednoúčelový protiprachový prostředek).

Ochranné oděvy

• speciální ochranný oděv SOO-CO (varianta OPCH-70;
• protichemický oděv OPCH-90-CO (varianta OPCH-90);
• protichemický oděv OPCH-90-PO (se zdrojem kyslíku).

Speciální dětské ochranné prostředky

• dětský ochranný vak DV-65 (pro novorozence);
• dětský ochranný vak DV-75 (novější typ);
• dětská ochranná kazajka DK-62 (pro děti od 1,5 roku);
• dětská ochranná kazajka DK-88 (novější typ).

Pro ochranu obyvatelstva neexistují žádné jednorázové ochranné pláštěnky. Zde se počítá s použitím improvizovaných prostředků.

Kolektivní ochrana

V kolektivní ochraně vojsk se počítá s dočasnými stavbami, tj. s polními úkryty. Kromě toho je kolektivní ochrana vojsk  řešena vybavením mobilních prostředků. Bojové prostory všech moderních bojových vozidel jsou konstruovány jako hermetické a vozidla jsou vybavena filtračním a ventilačním zařízením.

Kolektivní ochrana obyvatelstva zahrnuje stálé ochranné stavby (jednoúčelové i víceúčelové), které mají chránit proti všem ničivým účinkům jaderných zbraní, protiradiační úkryty (které nemají dostatečnou odolnost proti tlakové vlně) a dále improvizované úkryty (které chrání pouze proti radioaktivnímu spadu).

V našich podmínkách byly jednoúčelové stálé ochranné stavby těžkého typu (chránící proti všem ničivým faktorům jaderných zbraní) budovány počínaje 50. léty především v regionech, které se pokládaly podle tehdejší strategické doktríny za nejvíce zranitelné jadernými údery pro koncentraci průmyslu významného pro obranu státu. Proto jsou dislokovány asymetricky s nejvyšší koncentrací v Praze, Ústeckém a Moravskoslezském regionu. Nelze opominout ani ochranné stavby dvojího určení (které mají mírovou funkci, ale mohou svou odolností být k danému účelu využity), k nimž patří především pražské Metro, ale i stavby jako Strahovský tunel, budovaný tunel Blanka, Letenský tunel a další. V takových odolných stavbách je k dispozici v celém Česku asi 1,2 milionu míst pro obyvatele. Ochranné stavby jednoho určení byly budovány do konce 80.  let, poté byly dokončeny pouze rozestavěné akce. V současné době již žádná další výstavba neprobíhá.

Podle vypracované koncepce ochrany obyvatelstva se počítá pouze se svépomocným budováním protiradiačních úkrytů a improvizovaných prostor s dílčí ochranou pouze proti radioaktivnímu spadu.

V našem státě se v rámci kolektivní ochrany vždy počítalo s kombinací ukrytí a evakuace. V podmínkách rozsáhlejšího jaderného konfliktu je základní otázkou vzájemný poměr těchto dvou opatření, na což není jednoduchá odpověď. Stav našeho fondu ochranných staveb pro kolektivní ochranu je ve značném nepoměru ke stavu prostředků osobní ochrany (kde ovšem také poklesla úroveň zajištění obyvatelstva ze státních prostředků pouze na kolektivní zařízení, především školská, zdravotnická a podobná sociální zařízení, s tím, že si řadový občan má svoji bezpečnost financovat z vlastních prostředků).