Jaderné zbraně jsou založeny na uvolnění energie z atomových jader. Ke dvěma zásadním principům jaderných zbraní, na nichž spočívají dva základní druhy jaderné munice (klasické „atomové“, tj. štěpné zbraně a později vyvinuté tzv. „vodíkové“, tj. termojaderné zbraně) i od nich dále vyvinuté i vyvíjené pozdější modifikace, patří jednak jaderné štěpení a jednak jaderná syntéza. Uvedené principy a jejich kombinace můžeme identifikovat ve všech dále uvedených variantách a modifikacích.

Principem klasické „atomové“ pumy (štěpné zbraně) je štěpná (řetězová) reakce těžkých atomových jader. Toto štěpení je provázeno velkým množstvím energie.

Termojaderné zbraně, rovněž označované jako vodíkové nebo syntetické, uvolňují energii opačným procesem než je štěpení. Tento proces spočívá na vzniku těžších jader z lehčích. Jediným prvkem, který byl dosud použit pro tuto syntézu, je vodík. Fúzní proces není principiálně limitován kritickým množstvím, takže teoreticky není omezena celková energie uvolněná při výbuchu termojaderné nálože.