Řízení nasazení zdravotnické záchranné služby jako základní složky integrovaného záchranného systému k záchranným a likvidačním pracím v místě události je považováno za taktickou úroveň řízení zásahu. První lékař zdravotnické záchranné služby, který se dostaví na místo události, se stává velitelem zdravotnické složky, resp. velitelem zdravotnického zásahu v místě události. paragraf 5. Jeho kompetence a zodpovědnost za záchranu životů a zdraví postižených mimořádnou událostí jsou vysoké, ve své velitelské funkci je však povinen řídit se pokyny velitele zásahu – paragraf 19. Dále je právně zodpovědným ve své činnosti velitele základní složky statutárnímu zástupci konkrétní zdravotnické záchranné služby a odborně a morálně svému medicínskému kreditu, umění a cti.

Velitel zdravotnické složky organizuje a řídí zdravotnický zásah, jestliže zjistí nepoměr sil a prostředků vzhledem k rozsahu mimořádné události. Hlavní zásadou, kterou je povinen dodržet:

Posouzení situace v místě události z pohledu následného zásahu zdravotnické složky komplikují některé nespecifické i specifické problémy. K těm nespecifickým patří:

• strach, obavy během cesty do místa události (kolik lidí, jsou tam děti, je tam panika,…);
• možný okamžik překvapení při příjezdu na místo.

Tyto dvě komplikující komponenty u profesionálního odborně zdatného a vycvičeného záchranáře jsou potlačeny stejně jako ostatní myšlenky a city a naopak záchranář se zaměřuje na činnosti, k nimž je kompetentní a vycvičen. V této souvislosti je nutné zdůraznit:

• tento fenomén se týká všech kategorií záchranářů, zdravotníků a nezdravotníků, profesionálů i pomáhajících laiků;
• důležitá je chvíle, kdy většinou s ukončením činnosti konkrétního záchranáře na zásahu se opět dostaví emoce, dojmy, vzpomínky, rekonstrukce či zpětný pohled na celou situaci; s tímto komikem pracují především psychologové a týmy vycvičené pro potřeby krizové intervence u záchranných složek i civilního obyvatelstva postiženého mimořádnou událostí.

 Ke specifickým problémům majícím vliv na výsledek hodnocení celkové situace patří:

• druh a typ postižení – nehoda, intoxikace, kombinace, chemické, biologické, radiologické a nukleární prostředky (CBRN), terorismus, ostatní;
• další možná reálná ohrožení – pro postižené, pro záchranáře;
• predikce a reálný vývoj poškození – rozšiřování počtu zasažených, dodatečná ohrožení;
• postižená oblast – přehlednost, přístupnost, chráněná či nechráněná, zamoření, další možná rizika.

 Jakmile velitel zdravotnické složky posoudí a vyhodnotí situaci na místě neštěstí, je povinen co nejdříve vyrozumět zdravotnické operační středisko. Informace na zdravotnické operační středisko či další kompetentní místa musí:

• být vyčerpávající;
• předpovídat vývoj;
• odhadnout dopad mimořádné události, včetně požadavků na síly a prostředky zdravotnictví.

 Další povinností velitele zdravotnické složky je organizace specifického procesu posouzení zraněného/nemocného/postiženého. Za určitých podmínek se může velitel zdravotnické složky přímo tohoto procesu účastnit. Základním principem třídění je co nejrychlejší získání přehledu o všech zúčastněných. Třídění rozlišujeme dle situace a podmínek v místě události na:

• obsáhlé (tj. všichni postižení),
• rychlé (pouze se zaměřením na vitální funkce);
• dynamické (možnost překontrolování výsledku).

 Třídění má za účel rychle vyhodnotit závažnost zdravotního stavu postižených, a tím i určení priorit ošetření, případně odsunu. Existuje několik různých schémat třídění, z nichž některá jsou použitelná i pro nezdravotnické záchranáře (především hasiče). Nejznámějším třídícím schématem je tzv. START (snadné třídění a rychlá terapie).

Jedním z výsledků by mělo být rovněž posouzení kapacit zdravotnického záchranného systému a požadavky, resp. přivolání dalších sil a prostředků zdravotnické záchranné služby. Velitel zdravotnické složky proto podává hlášení na zdravotnické operační středisko buďto přímo, možnou alternativou je rovněž vznášení dalších požadavků přes velitele celého zásahu nebo zprostředkovaně přes operační a informační středisko integrovaného záchranného systému.

Další organizační kompetencí velitele zdravotnické složky je určení průběhu záchranné akce, která má tři, resp. čtyři komponenty:

• přiřazení míst a personálu;
• rozsah lékařského zabezpečení;
• organizace zdravotnických transportů;
• kontrola organizace zásahu zdravotnické složky.

Přiřazení míst ošetření v místě zásahu znamená rozhodnutí o zřizování jednotlivých etap většinou v tzv. bezpečné zóně v místě zásahu nebo sanitních vozidlech. Možné etapy míst ošetření jsou například:

• hnízda raněných a vyproštěných;
• shromaždiště raněných;
• místo dekontaminace;
• TRIAGE (místo třídění);
• místo ošetření;
• místo odsunu, …

 Přiřazení k technickým složkám probíhá:

• na základě rozhodnutí velitele zásahu;
• na základě plánu typových činností uvedených v Katalogu typových činností, jehož správcem je Hasičský záchranný sbor ČR.

 Důležitým koordinačním úkolem mezi velitelem zdravotnické složky a technickými složkami je tzv. zónování – proces, pří kterém velitel zásahu stanoví nebezpečnou, případně smrtnou zónu, ve které se může pohybovat pouze speciálně školený a osobními pomůckami vybavený záchranář (většinou příslušník Hasičského záchranného sboru ČR nebo Armády ČR), dále bezpečnou zónu, jež je hlavním místem působení zdravotnické záchranné služby, a která je zevně chráněna příslušníky a prostředky Policie ČR před nežádoucí infiltrací z venkovní zóny, ležící mimo místo mimořádné události (uzavírky, zábrany, řízení dopravy a provozu na pozemních komunikacích, zadržení nežádoucích osob,…).

Na personál vybavený potřebným materiálem mohou být za mimořádných událostí delegovány organizační i odborné kompetence v zájmu záchrany co největšího množství životů a zdraví. Kompetence mohou být delegovány předem, většinou příslušnými dokumenty v traumatologickém plánu zdravotnické složky, nebo za určitých podmínek přímo v průběhu zásahu. Kompetence, které jsou nejčastěji delegovány, jsou:

• třídění;
• zajišťování vitálních funkcí;
• farmakoterapie bolesti, šoku;
• předání velení na některé ze zdravotnických etap nebo během transportu.

 Rozsah lékařského zabezpečení v průběhu záchranné akce se rozděluje na:

• základní pomoc;
• pozdější rozšířenou terapii.

 Ve vztahu k vitálním funkcím lze pro toto určení použít následující schéma:

 Pro správnou a efektivní organizaci zdravotnických transportů je nezbytný:

• bezproblémový kontakt se zdravotnickým operačním střediskem;
• správné vyhodnocení možností transportu (s lékařem, leteckými či pozemními prostředky, délka transportu,...);
• primární směřování (zamezit zahlcení nejbližších nemocnic, a tím eliminovat akutní sekundární transporty, zajisti prostřednictvím správně určených transportů, co nejrychlejší definitivní ošetření);
• správně určené priority odsunu a transportu;
• dostatečně kvalitativně a kvantitativně vybavené a dostupné prostředky pro transport.

 Možnosti kontroly průběhu záchranné akce jsou dány rozsahem mimořádné události, průběhem mimořádné události v čase. V rámci kontroly průběhu záchranné akce může velitel zdravotnické složky využít:

• opakovanou triage – „přetřídění“;
• kontrolu ošetření – byly priority stanoveny správně, bylo vynaložené úsilí adekvátní a dostatečné pro všechny postižené,...;
• kontrolu transportu – zabránilo se překotnému odvozu, zabránilo se přetížení,...;
• kontrolu koordinace – byla dohoda s velitelem zásahu a zdravotnickým operačním střediskem, byly včas nahlášeny zjištěné skutečnosti a požadavky, koordinoval vedoucí lékař cíle transportu,...