S vědomím výše uvedených skutečností provedli členové katedry organizace vojenského zdravotnictví Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové výpočet předpokládaných ztrát pro „nejhorší“ scénář možného použití Armády České republiky. Nasazení divizního úkolového uskupení do operace na obranu státního území České republiky nebo aliančních spojenců. Neřešili otázku místa plnění úkolu a tím ani potřeby strategických zdravotnických odsunů, která nemá implikaci v požadavcích na Ministerstvo zdravotnictví. Pro realizaci uvedené operace by musela být provedena úplná mobilizace ozbrojených sil České republiky. V rámci ní by byla provedena rovněž mobilizace polních zdravotnických zařízení úrovně Role 2 a 3, jejichž schopnosti a kapacity umožňují všem raněným na bojišti poskytnout rozšířenou resuscitativní péči, chirurgickou péči v rozsahu život a končetiny zachraňujících výkonů a primární chirurgie. Do zdravotnických zařízení úrovně Role 4 by byla k definitivní péči, doléčení a rehabilitaci odsunuta pouze část raněných. Úlohu Role 4 plní stálá vojenská nebo civilní zdravotnická zařízení na území státu [4].

Dlouhodobé statistiky ukazují, že zhruba 50 % z celkového počtu raněných budou tvořit lehce ranění, kteří nebudou vyžadovat léčbu ve specializovaných zařízeních v České republice. Jako lehce ranění jsou definováni ti vojáci, kteří se při včas zahájené léčbě vrátí do dvou měsíců do služby a jsou schopni se o sebe starat. Z celkového počtu je to tedy cca 95 vojáků / 10.000 nasazených vojáků denně.  Do kategorie těžce raněných se řadí vojáci, u nichž došlo k ohrožení života, nebo u nich byly poškozeny funkce životně důležitých orgánů natolik, že může nastat ztráta bojové nebo pracovní schopnosti. Doba léčby zpravidla přesáhne dva měsíce. Ani u této kategorie nelze předpokládat 100 % potřebu hospitalizace v některém ze zdravotnických zařízení v České republice.

Podle soudobých poznatků lze očekávat nejvyšší procento poranění končetin (kolem 50 %), hlavy, krku a obličeje (30 %), díky použití ochranných prostředků se podstatně snížilo poškození trupu (do 20 %). Rozhodující pro plánování zdravotní péče na území České republiky budou kapacity specializovaných pracovišť potřebné k zabezpečení definitivní péče v oborech ortopedie, neurochirurgie, plastické a popáleninové chirurgie, stomatochirurgie, ORL a oční.

Podle současných předpokladů bude potřeba hospitalizovat maximálně do 800 těžce raněných na 10.000 nasazených vojáků. Pro ostatní složky mobilizované Armády České republiky, nezařazené do bojových útvarů, lze počítat s celkovými ztrátami na úrovni 1,2 %, což znamená zhruba 200 raněných denně, ale pouze za předpokladu, že bude bojová činnost vedena na území České republiky. V tomto případě projdou i tyto ztráty rozvinutým léčebně odsunovým systémem vojenské zdravotnické služby. Do kategorie těžce raněných by spadalo do 100 osob/den.