Skutečností, kterou je nutné brát v úvahu, je vlastnictví zdravotnických zařízení. Ministerstvo zdravotnictví může v tomto směru bezprostředně ovlivnit pouze přímo jím řízená zařízení (pro potřeby krizového řízení zejména Fakultní nemocnice a některé rezortní výzkumné ústavy). Lze předpokládat koordinaci s jednotlivými krajskými úřady, které jsou v řadě případů stoprocentními vlastníky akcií některých dříve krajských a největších okresních nemocnic.

Ministerstvo zdravotnictví jasně vnímá svou odpovědnost za organizaci zdravotnického zabezpečení obyvatelstva v krizových situacích, zejména pokud jejich rozsah přesáhne možnosti řešení v rámci jednotlivých krajů, což je mu uloženo i zákonem č. 240/2000 Sb.. Tento zákon jasně definuje i povinnosti právnických a podnikajících fyzických osob a jejich povinnost poskytnout věcné prostředky potřebné k řešení krizové situace na výzvu oprávněného orgánu krizového řízení. Platná legislativa však dává většinu pravomocí v oblasti řízení do rukou krajských úřadů, ovšem jen v rozsahu jejich působnosti definované zákonem č. 129/2000 Sb.. Přenesení úkolů v Operační přípravě státního území na krajské úřady vedlo k dotazům jak tento úkol plnit a jak hradit náklady spojené s plněním těchto úkolů, zejména s vytvářením rezerv v již tak těsném rozpočtu. Bez cílené ekonomické pomoci orgánů státní správy, na které by se mělo podílet více rezortů, není kvalitní příprava zdravotnických zařízení na tyto mimořádné situace reálná. Včetně jejich přípravy na situace spojené s vojenským ohrožením státu.

Vybudování traumacenter garantuje občanům kvalitní zdravotnické zabezpečení při ohrožení života a zdraví zejména v důsledku úrazů, rozhodně ne při ohrožení v důsledku chemických, biologických, jaderných či radiologických nox. Zcela podceněna je oblast možných psychických traumat a psychologie v krizových situacích.

Již v průběhu mezirezortních jednání ke Koncepci krizové připravenosti zdravotnictví České republiky a plánu Operační přípravy státního území se ukázalo, že počet lůžek vyčleňovaný ve prospěch řešení krizových situací není dostatečným plánovacím parametrem a problematickým se stalo rovněž obhájení počtu vyčleňovaných lůžek. Zjednodušené využití počtu lůžek naplánovaných původně k zabezpečení armády pro jiné uživatele, tedy civilní obyvatelstvo a případně pro spojenecká vojska v rámci podpory hostitelským národem (host nation support) je příkladem zjednodušení problému.