Principem resortního napojení na systém zajišťování bezpečnosti státu je respektování zásad výstavby bezpečnostního systému a sladění funkčnosti struktury prvků systému krizového řízení s funkcí struktury prvků systému standardního řízení zdravotnictví.

Podoba systému zdravotnictví je formována jeho úkoly. Nejprve je nutné přiblížit, jak je zdravotnictví organizováno k plnění svých standardních úkolů. V zásadě lze zdravotnictví charakterizovat jako navzájem funkčně provázaný systém, který tvoří:

• správní úřady s působností ke zdravotnictví (Ministerstvo zdravotnictví, kraje a obce);
• orgány a zařízení ochrany veřejného zdraví;
• poskytovatelé léčebně preventivní péče;
• občané, poskytovatelé první pomoci;

Takto členěná soustava je viditelně vnitřně diferencovaná na základní linie

• organizačně správní a
• poskytování zdravotnických služeb.

Úkoly zdravotnictví v linii zdravotnických služeb obstarává soustava zdravotnických zařízení a dalších zdravotnických organizací. Pro názornost je možné použít i schéma znázorňující další diferenciaci a vazby, představující systém zdravotnictví, jež tvoří soustava zařízení ochrany veřejného zdraví a zařízení léčebně preventivní péče. V zařízeních léčebně preventivní péče je poskytována veškerá ambulantní i ústavní péče, tedy i přednemocniční neodkladná péče a doprava nemocných. Zařízením léčebně preventivní péče proto jsou i střediska zdravotnické záchranné služby a ostatní organizace zdravotnické dopravy. Zařízení léčebně preventivní péče tvoří síť zdravotnických zařízení zřizovaných na základě kritérií, závazně vydávaných Ministerstvem zdravotnictví prostřednictvím vyhlášek. zřizovaných na základě kritérií, závazně vydávaných

Funkci linie organizační a správní zajišťují správní úřady s působností ke zdravotnictví a orgány státního zdravotního dozoru. Jsou jimi zejména kraje, popřípadě v zákonem vymezeném rozsahu i obce (statutární města) a krajské hygienické stanice. Ministerstvo zdravotnictví a krajské úřady například vykonávají funkci registračního místa - orgánu oprávněného povolovat činnost zařízení léčebně preventivní péče v rámci kritérií k tvorbě sítě zdravotnických zařízení. Z hlediska zajištění připravenosti na poskytování zdravotní péče při mimořádných událostech je toto postavení významné v souvislosti se zákonem o nestátních zdravotnických zařízeních.

Ministerstvo zdravotnictví

   Ministerstvo zdravotnictví je ústředním správním úřadem pro zdravotnictví. Cílem činností ministerstva je stav krizové připravenosti ve zdravotnictvi, založený na udržení kontinuity:

• poskytování nezbytné zdravotní péče → odborně způsobilými pracovníky;
• fungování systému veřejného zdravotního pojištění.

Zajištění této kontinuity je ve smyslu krizové legislativy také předmětem výkonu státní správy v krizovém řízení ve zdravotnictví a uskutečňuje se v podobě:

• tvorby státní zdravotní politiky → včetně koncepce krizového řízení;
• přípravy obecně závazných právních předpisů;
• řízení zdravotnických zařízení zřízených ve své působnosti;

• plánování a vytváření zdrojů → koncepce hospodářských opatření pro krizové stavy;
• dozoru a metodického usměrňování realizace zdravotní politiky.

Shrneme-li několik zásad a východisek, na kterých stojí vytvářená zmíněná koncepce krizového řízení ve zdravotnictví, připravovaná v návaznosti na obecnou koncepci rozvoje zdravotnictví a reformu veřejné správy:

• závaznost aktuálně platného právního řádu ČR včetně akceptování filozofie krizové legislativy s principem přiměřenosti použitých krizových opatření a územní odpovědnosti;
• při respektování pravidel přípravy obecně závazných právních předpisů musí být dosaženo novelizace nevyhovujících ustanovení předpisů;
• poskytování zdravotní péče za krizových stavů a mimořádných událostí musí být prováděno „lege artis“ → v souladu se všemi schválenými medicínskými zásadami;
• proces krizového řízení ve zdravotnictví musí sledovat připravenost systému ve čtyřech úrovních:
  • standardní funkce;
  • integrovaný záchranný systém;
  • krize „nevojenské“;
  • obrana státu;
• soustavná metodická podpora a kontrola v prostředí definovaných vztahů;
• metodika musí probíhat při akceptování zásadního postavení krajů v zajištění krizové připravenosti díky rozsahu odpovědnosti a působností krajů;
• zajištění věcných potřeb zdravotnictví vytvořením logistické základny musí být prováděno v celém komplexu hospodářských opatření pro krizové stavy;
• systém skladovaných zásob nahradit logistickým systémem alokace disponibilních zdrojů na území;
• zajištění odborné přípravy pracovníků v oblasti krizového řízení v celém resortu zdravotnictví včetně pracovníků správních úřadů je prioritou.  

Úspěšné plnění úkolů krizového řízení může být prováděno pouze odborně způsobilými pracovníky.

Ministerstvo zdravotnictví má postavení orgánu krizového řízení, jehož funkci zajišťuje pracoviště krizového řízení, ve smyslu útvaru věcně příslušného ke krizovému řízení včetně koordinace přípravy. Součástí působnosti útvaru je také dohled nad vzděláváním odborného zdravotnického personálu, ostatních pracovníků ve zdravotnictví i pracovníků mimorezortních v oblasti krizového řízení ve zdravotnictví.

Na přípravě a řešení krizových situací se podílí další subjekty, v rámci resortu zdravotnictví zejména zdravotnická zařízení zřízená Ministerstvem zdravotnictví (například fakultní nemocnice) a příspěvková organizace Ministerstva zdravotnictví Zdravotnické zajištění krizových stavů v Příbrami, které plní pro Ministerstvo zdravotnictví zejména služby z oblasti materiálního zajištění hospodářských opatření pro krizové stavy.

Kraje

Kraj má mezi orgány krizového řízení obecně i ve zdravotnictví klíčové postavení. V rámci přenesené působnosti ve státní správě a ve své samostatné působnosti je nositelem odpovědnosti za krizovou připravenost zdravotnictví na svém správním území. K výkonu své správní působnosti ke zdravotnictví mají kraje v organizační struktuře svého úřadu vytvořeny věcně příslušné útvary pro zdravotnictví, které jsou také nositeli pověření kraje agendou krizového řízení ve zdravotnictví na správním území kraje.

V souvislosti s agendou krizové připravenosti zde vyniká jeho působnost orgánu oprávněného k registraci, tzv. registračního místa. Rozhodnutím orgánu oprávněného k registraci je uděleno povolení k činnosti zdravotnického zařízení za stanovených podmínek, mezi které patří i povinnost poskytovat zdravotní péči při mimořádných událostech.

Kraje, respektive organizační útvary krajských úřadů pro zdravotnictví, jsou základním článkem realizace programu krizové připravenosti zdravotnictví na základě vymezení své působnosti v zákonné legislativě, z níž vyplývá postavení krajů jako orgánů krizového řízení. Kraje (a určené obce) jsou tak v rámci svěřené působnosti povinny realizovat bezpečnostní politiku státu i v oblasti zdravotnictví. Výkon působnosti v krizovém řízení je přitom hodnocen jako součást výkonu státní správy v přenesené působnosti.

V souvislosti s reformou veřejné správy převedením agendy bývalých okresních úřadů jako orgánů státní správy do agend krajů jejich úloha ještě vzrostla. Zejména v oblasti krizového řízení ve zdravotnictví je nevyhnutelné stanovit jednoznačnou orientaci na kraje, které se po 1. 1. 2003 staly nejnižší úrovní státní správy ve zdravotnictví. Z hlediska resortu zdravotnictví – dodavatele zdravotní péče prostřednictvím soustavy zdravotnických zařízení – je přitom rovněž zásadní, že převážná část zdravotnických služeb je poskytována v tzv. nestátních zdravotnických zařízeních, tedy zařízeních zřízených jiným zřizovatelem než Ministerstvem zdravotnictví. Z tohoto pohledu je tedy postavení kraje zásadní, zvláště když jsou zdravotnické služby poskytovány jako základní funkce území, většinově ve vlastní správní působnosti krajů. Přitom není relevantní, zda podle právního předpisu je výkonem činností kraje (vyjmenovaných) v krizovém řízení a integrovaném záchranném systému pověřen hasičský záchranný sbor ČR. Odpovědnost stále zůstává kraji → hejtmanovi kraje.

Základní rámec činnosti odborných útvarů zdravotnictví krajů v oblasti krizového řízení proto ve smyslu krizového zákona (a také zákona o obraně) tvoří:

• zpracování části zdravotnictví krizového plánu správního úřadu, včetně hospodářských opatření pro civilní krizové stavy;
• zpracování části zdravotnictví krizového plánu k obraně státu včetně systému hospodářské mobilizace;
• koordinace a dohled nad plněním úkolů z krizového plánu kraje u dotčených zdravotnických zařízení (zpracování plánů krizové připravenosti a plánů opatření hospodářské mobilizace);
• podíl na zpracování finančního plánu kraje k zajištění opatření krizového řízení;
• dohled nad realizací opatření plánů krizové připravenosti ve zdravotnických zařízeních;
• dohled nad věcnou správností plánu nezbytných dodávek zdravotnických komodit v systému nouzového hospodářství a v systému hospodářské mobilizace dodavatelů mobilizační dodávky ve své působnosti;
• zpracování podkladů za zdravotnictví pro jednání bezpečnostních rad a krizových štábů krajů;
• zajištění (zpracování) podkladů za zdravotnictví poskytovaných na základě krizového zákona jiným správním úřadům za účelem krizového řízení;
• zajištění plnění specifických úkolů, zadávaných krajům v působnosti Ministerstva zdravotnictví a jiných ústředních správních úřadů (součinnost s orgány státního zdravotního dozoru);
• zajišťování a plnění dalších úkolů kraje v krizovém řízení, přidělených útvaru k plnění v souvislosti s jeho odbornou působností (např. činnost v pracovních orgánech krizového řízení kraje, úkoly k obraně a vnitřní bezpečnosti, organizace a zajištění odvodních řízení, atd.).

V rámci krizové připravenosti jsou jako základní stupeň prováděna již opatření připravenosti na mimořádné situace (havárie) a to podle zákona o integrovaném záchranném systému a jiných zákonů:

ve své odborné působnosti zajištění činnosti integrovaného záchranného systému na úrovni kraje a dohled nad plněním úkolů jeho zdravotnických základních a ostatních složek; podíl na organizaci psychologické podpory;

• podíl na zpracování poplachového plánu integrovaného záchranného systému;
• zpracování části zdravotnictví havarijního a povodňového plánu správního úřadu;
• metodický dohled nad zpracováním plánů havarijní připravenosti zdravotnických zařízení;
• koordinace a dohled nad zpracováním traumatologického plánu kraje a dílčích plánů dotčených zdravotnických zařízení;
• dohled nad plněním opatření ochrany obyvatelstva v oblasti zdravotnictví ve své územní správní působnosti.

Souhrnně: agendu tvoří zajištění podílu zdravotnictví na krizové a havarijní připravenosti daného správního celku při zachování resortní příslušnosti a respektování připravenosti resortu jako celku. Zpracování agendy krizového řízení (krizové připravenosti) v působnosti útvaru zdravotnictví kraje provádějí jeho pracovníci určení ke zpracování agendy, nejlépe pracovníci s odbornou způsobilostí pro krizové řízení nebo stanoveným poměrným ekvivalentem způsobilosti.

Obce

 Obce (s rozšířenou působností) mají z hlediska krizové připravenosti zdravotnictví zvláštní postavení. Jsou z hlediska výkonu státní správy ve zdravotnictví vybaveny stejnými pravomocemi, které zvláště v oblasti krizového řízení nejsou relevantní různé koncentraci obyvatelstva, a tím i odpovědnosti za adekvátní „krizovou organizaci“ zdravotnictví. V oblasti připravenosti na krizové situace musí spolupracovat s kraji.

Užitečnou výjimkou je vybavení obce s rozšířenou působnosti pravomocí navazující na působnost orgánů ochrany veřejného zdraví, kde může obec k ochraně zdraví před vznikem a šířením infekčních onemocnění nařídit obecně závaznou vyhláškou pro území obce nebo jeho část provedení speciální ochranné dezinsekce a deratizace.

Orgány a zařízení ochrany veřejného zdraví

Systém ochrany veřejného zdraví je v rámci zdravotnictví relativně celistvou a samostatnou strukturou, tvořenou orgány ochrany veřejného zdraví, které vykonávají státní zdravotní dozor. Funkci těchto orgánů plní v přímém vztahu ke správnímu území krajské hygienické stanice a jejich územní pracoviště. Dalšími orgány veřejného zdraví jsou Ministerstvo zdravotnictví a ve svých působnostech Ministerstvo vnitra a Ministerstvo obrany.

Na systém krajských hygienických stanic je vázána soustava zdravotních ústavů, které pro účely výkonu státního zdravotního dozoru provádí vyšetřování, měření, testy, sledování ukazatelů zdravotního stavu obyvatelstva a faktorů životního prostředí a životních a pracovních podmínek a přípravu podkladů pro činnost orgánů ochrany veřejného zdraví jako složky integrovaného záchranného systému. Zřizovatelem zdravotnických ústavů je Ministerstvo zdravotnictví.

Z hlediska úkolů v oblasti krizového řízení je systém orgánů ochrany veřejného zdraví nositelem úkolů zejména na úseku prevence šíření a řešení výskytu nakažlivých nemocí a řízení zvládání epidemií. K plnění tohoto úkolu mají krajské hygienické stanice jako orgány ochrany veřejného zdraví řadu významných pravomocí. Např. mohou z epidemiologických důvodů nařídit:

• lékařské prohlídky a potřebná laboratorní a jiná vyšetření nutná k předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění;
• nařizovat mimořádná opatření při epidemii a nebezpečí jejího vzniku včetně opatření před zavlečením infekčních onemocnění ze zahraničí;
• karanténní opatření včetně omezení svobodného pohybu osob;
• nařízení speciální ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace;
• mimořádné očkování;
• poskytnout vysílací čas pro neodkladná oznámení opatření orgánu ochrany veřejného zdraví v rozhlasovém a televizním vysílání;

a další, které jim umožňují řešit tyto situace zpravidla i bez využití předpisů krizové legislativy. Využití mimořádných pravomocí orgánů krizového řízení v případě krizových situací epidemického výskytu (vysoce nakažlivé) infekční nemoci bude proto zpravidla použito v případech, kdy se stane pro situaci nezbytné použití systému nouzového hospodářství, nebo bezpečnostní zajištění epidemiologických opatření prostřednictvím nasazení ozbrojených sil a bezpečnostních sborů.

Z pohledu krizového řízení je často řešenou otázkou vzájemný vztah krajské hygienické stanice a kraje v oblasti jejich plánování. Zde se na krajské hygienické stanice vzhledem k postavení správního úřadu s povinnostmi dle § 9 krizového zákona logicky vztahuje také povinnost zpracovávat krizový plán, při souběhu této povinnosti u krajské hygienické stanice i kraje, respektive jeho orgánů (tj. krajského úřadu). Z toho vyplývá, že krajská hygienická stanice je garantem řešení typové krizové situace „Epidemie – hromadné nákazy osob“ a primárním zpracovatelem plánu opatření, tedy krizového plánu krajské hygienické stanice a v jeho rámci operačních plánů  k řešení epidemických situací, způsobených různými typy závažných infekčních onemocnění (jedním z těchto operačních plánů je tzv. pandemický plán). V tomto plánu jsou uvedena všechna opatření a jejich rozsah, která je potřeba k potlačení epidemie uplatnit, včetně těch protiepidemických opatření, k jejichž prosazení musí být použito krizových postupů a prostředků nad rámec působnosti krajské hygienické stanice ze zákona č. 258/2000 Sb. Z pohledu zájmu zdravotnických zařízení by měla být v krizovém plánu krajské hygienické stanice předem určena ta, o které se bude opírat řešení epidemické situace se stanovením povinností (opřených o zákon č. 258/2000 Sb.).

Krizový plán krajské hygienické stanice je pak poskytován kraji, který do svého krizového plánu v podobě dílčích operačních plánů zahrne přípravu a koordinaci těch protiepidemických opatření z krizového plánu krajské hygienické stanice, která přesahují zákonem vymezenou působnost krajské hygienické stanice, ale jsou krizovými opatřeními v působnosti kraje, respektive hejtmana. Při řešení situace jsou tato opatření krajem vyhlášena, prováděna a koordinována na základě žádosti krajské hygienické stanice.

Poskytovatelé léčebně preventivní péče

Soustavu poskytovatelů péče charakterizuje především relativní vzájemná nezávislost jednotlivých zdravotnických zařízení, poskytujících podle svého zaměření v různém rozsahu zdravotní péči v celém spektru medicínských oborů, ale zásadně v liniovém pojetí poskytované péče, doplněném účelnou logistikou. Logistiku je možné pro tento účel nazvat též zdravotnickým zásobováním.

Zásadní charakteristikou liniového poskytování léčebné péče  je postup od péče ambulantní ke speciální. Ve vztahu k řešení zdravotního postižení při mimořádné události lze za liniové pojetí zdravotní péče pokládat posloupnost liniového medicínského řešení zdravotního postižení ve směru zdravotnického záchranného řetězce, který je funkčním propojením prvotního poskytnutí první pomoci s činností zdravotnických zařízení neodkladné péče.

Z hlediska krizové připravenosti a zdravotnických potřeb bezpečnostního systému státu jsou významnými především zdravotnická zařízení pokrývající potřebu poskytování neodkladné zdravotní péče při mimořádných událostech a potřebu nezbytného rozsahu specializované zdravotní péče za krizových stavů. Na celkové připravenosti k řešení zdravotnických následků mimořádných událostí a krizových situací se přitom podílí všechna zdravotnická zařízení na území České republiky.

Občané, poskytovatelé první pomoci

Občané jsou rovněž významným prvkem systému zajištění zdravotní péče na základě povinnosti aktivně se podílet na péči o zdraví, zejména poskytnutí nebo zprostředkování nezbytné pomoci osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky závažné poruchy zdraví.

Příprava občanů k plnění jejich povinnosti poskytnout nebo zprostředkovat nezbytnou zdravotnickou pomoc je důležitým předpokladem úspěšné záchrany zdravotně postižených a adekvátního (poučeného) způsobu chování za mimořádných událostí a krizových situací.