Dosažení připravenosti zdravotnictví jako společensky citlivého subsystému celého bezpečnostního systému státu přitom není snadný úkol. Do značné míry je řešitelnost úkolu podmíněna existencí jednotící a politicky široce akceptované strategie bezpečnostní politiky pro zdravotnictví. Od té se v dynamicky měnícím prostředí očekává přiměřeně pružné nastavení vazeb mezi prvky měkkého sociogenního systému zdravotnictví v rámci komplexního bezpečnostního systému státu tak, aby byl k plnění svých úkolů plně operabilní. K úspěšnému řešení je nutné na bázi existující strategie vytvářet předpoklady zejména v procesech plánovité přípravy v mnoha oblastech současně.

Společným prvkem spojujícím přípravy ve zdravotnictví s přípravou v ostatních subsystémech je odpovědnost státu. Tedy dělba odpovědnosti orgánů veřejné správy za zajištění bezpečnosti ve všech svých kompetenčních oborech a úrovních. V rámci bezpečnostního systému státu má subsystém zdravotnictví jednu z hlavních rolí. Úroveň jeho operabilních schopností významně profiluje úroveň připravenosti celého bezpečnostního systému státu.

K naplnění očekávání obyvatel České republiky vůči schopnosti zdravotnictví zajistit základní lidské právo na záchranu života a zdraví, a to i za mimořádných událostí, je v novém bezpečnostním prostředí definovaným v Bezpečnostní strategii ČR nejvýstižnějším popisem strategického cíle vytvoření uceleného a hlavně funkčního „záchranného systému zdravotnictví“. Tento systém musí být navenek operabilní s ostatními systémy komplexního bezpečnostního systému státu, zejména v úrovni integrovaného záchranného systému (IZS), a musí být operabilní i dovnitř sebe sama, tedy tak, aby struktura a kvalita potřebných prvků a vazeb uvnitř systému umožňovaly efektivní zdravotnickou záchranu.

V každém případě je zřejmé překrytí problematiky budování a zajištění funkčního zdravotnického záchranného systému s politikou utváření systému civilního zdravotnictví vůbec a průnik s problematikou zajištění bezpečnosti státu obecně. Ústředním principem současného zdravotnictví při zajištění bezpečnosti jednotlivých občanů a obyvatel státu, jak již bylo zmíněno, je povinnost státu (veřejné správy) zajistit záchranu života a zabránit vzniku těžké újmy na zdraví při různých typech mimořádných událostí, s akcentem na připravenost ke zvládání následků teroristického použití chemických, biologických, radiologických nebo nukleárních prostředků (CBRN). Tato povinnost není vázána pouze na postižené na zdraví působením mimořádné události, ale obecně na všechny občany včetně dříve na zdraví postižených, kterým je v důsledku události ohrožena dostupnost zdravotní péče.

Strategie bezpečnostní politiky pro zdravotnictví přitom pokládá zvládnutí koordinované přípravy celého systému zdravotnictví za jeden ze základních pilířů bezpečnosti v jejím širším pojetí a v souladu s vývojem evropského konceptu vnímání bezpečnosti a veřejného zdravotnictví (New Public Health). V souvislosti se členstvím České republiky v OSN, NATO a EU je součástí širšího pojetí i pomoc postiženým při mimořádných událostech v zahraničí. Znamená to přechod od „tradičního“ pojetí bezpečnosti spjatého s vojenskými a kriminálně bezpečnostními hrozbami na území státu k připravenosti zdravotnictví k reakci na ohrožení vznikající v dalších sektorech společenského života obecně. Zejména pokud tato rizika významně ovlivňují zdravotní stav jedince nebo zdravotní odolnost populace. Těmito dalšími sektory, které mohou produkovat ohrožení životů a zdraví jednotlivců, komunit a celé populace jsou zejména:

• společenství (komunita, sociální prostředí);

• životní prostředí;
• politika;
• ekonomika.

To znamená, že s ohledem k systémovým vazbám a vztahům je nezbytné rozvíjet působnost zdravotnictví v rámci zajišťování bezpečnosti při opuštění úlohy zdravotnictví redukované pouze na připravenost zdravotnické záchranné služby. Znamená to radikálně změnit mediální politiku Ministerstva zdravotnictví také směrem k získání veřejného zájmu – zájmu všech občanů – o zvyšování úrovně individuálního zdraví a o získávání dovedností k poskytování první pomoci. Nová strategie tím sleduje naplnění odpovědnosti státu rezortem zdravotnictví za zvýšení odolnosti obyvatelstva jako důležitého pilíře obecného pojetí bezpečnosti. Takto definovaná resortní odpovědnost je v plném konsensu s cíli zdravotní politiky státu, tj. neustálým zlepšováním zdravotního stavu obyvatelstva a neustálou kultivací a demokratizací systému zdravotnictví ČR, a s „Dlouhodobým programem zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva České republiky Zdraví pro všechny v 21. století“.

Smyslem strategie bezpečnostní politiky Ministerstva zdravotnictví jako ústředního orgánu státní správy je v rámci své působnosti koncepčně řídit zdravotnictví za účelem optimální připravenosti k plnění bezpečnostních úkolů na třech úrovních:

• Permanentní připravenost k okamžité změně režimu činnosti v systému při vzniku situace s hromadným postižením osob na zdraví při mimořádných událostech velkého rozsahu, řešené za součinnosti s ostatními dotčenými prvky bezpečnostního systému státu v rámci integrovaného záchranného systému. Reakce na hromadné neštěstí se rozbíhá z normální činnosti, proto je předpokladem této první úrovně funkčnost systému zajištění péče o zdraví v běžných podmínkách.

Připravenost v této úrovni je mimo jiné zásadní pro schopnost zdravotnického záchranného systému zvládat následky teroristických útoků vůči obyvatelstvu. Součástí permanentní připravenosti je i zajištění bezpečnostní ochrany objektů zdravotnických zařízení a schopnost personálu zajistit bezpečnost pacientů při mimořádných událostech.

Hlavním nástrojem koordinace příprav je traumatologické plánování v rámci komplexního plánování havarijního.

• Připravenost k zajištění služeb péče o zdraví obyvatelstvu při krizových situacích mimo vojenské ohrožení státu , s předpokladem zavedení nouzového režimu činnosti systému spojeného se zavedením dočasných (krátkodobých) krizových opatření v oblasti nezbytné regulace dostupnosti a rozsahu poskytované péče, léčiv a zdravotnických prostředků.

Základním nástrojem koordinace dosažení připravenosti pro přechod systému do nouzového režimu je proces krizového plánování vázaného na krizový zákon (zákon č. 240/2000 Sb. o krizovém řízení). Ministerstvo zdravotnictví přitom tuto úroveň zásadně orientuje na řešení závažných krizí, omezujících ve svém důsledku schopnosti systému zdravotnictví zajišťovat obyvatelstvu právo na péči o zdraví v rozsahu širším, než si vynucuje okamžitá reakce na jednotlivá hromadná neštěstí.

• Připravenost k zachování schopnosti systému dodávat služby odborné péče o zdraví v situaci vojenského ohrožení. Tento stupeň je spojen se zavedením zvláštního ekonomického režimu válečného hospodářství, spojeného s přiměřeným omezením rozsahu poskytované péče za účelem zachování dostupnosti péče nezbytné – neodkladné. Pro tuto úroveň připravenosti je typické zachování dostupnosti sníženého rozsahu péče po blíže nespecifikovatelnou dobu.

Nástrojem koordinace této úrovně je obranné plánování, vázané na zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany a na operační přípravu státního území.

Na základě provedeného výkladu je pro potřebu definování rámcového cíle strategie zdravotně bezpečnostní politiky použito společného znaku, kterým jejednoznačnost vazby mezi správním úřadem a dodavateli zdravotní péče. Správní úřady jsou v souvislosti se zajišťováním úkolů bezpečnostní politiky v postavení orgánů krizového řízení a jako takové nesou odpovědnost za stav krizové připravenosti bezpečnostního systému v plném rozsahu svých působností. Správní úřad ale není bezprostředním dodavatelem a garantem kvality poskytované zdravotní péče. Tím jsou v systému především zdravotničtí pracovníci a zdravotnická zařízení v těsné součinnosti se subjekty poskytujícími odbornou přípravu a věcné potřeby.

Souhrnně je tedy za cíl strategie bezpečnostní politiky Ministerstva zdravotnictví označen takový stav krizové připravenosti, kdy je systém orgánů veřejné správy, poskytovatelů léčebně preventivní péče, orgánů a zařízení ochrany veřejného zdraví a dodavatelů léčiv a zdravotnických prostředků schopen za mimořádných situací odborně způsobilými pracovníky zajistit zdravotní péči obyvatelstvu v rozsahu přiměřeném reálné situaci a na základě schválených postupů, a to při vnitřní i vnější operabilitě systému.

Koncepce krizové připravenosti je zaměřena na pět základních oblastí, zásadně se navzájem podmiňujících a ovlivňujících úroveň dosažitelné připravenosti systému zdravotnictví k plnění úkolů při zajišťování bezpečnosti státu a to pro nejbližší období, s horizontem tří až pěti let. Během této doby musí dojít k vytvoření podmínek pro realizaci zásadnějších změn. S ohledem na aktuální stav to proto, bez ohledu na strategické dlouhodobé záměry změny, ve vnímání bezpečnosti jsou:

• Oblast právního prostředí s návrhy nezbytných změn, v bezprostřední návaznosti na proces Optimalizace současného bezpečnostního systému České republiky podle usnesení vlády ze dne 21. září 2005 č. 1214. Cílem koncepčních kroků je nalezení optimální dělby působností mezi orgány státní správy a samosprávy. Obě oblasti jsou v každé z úrovní taktického, operačního nebo strategického řízení funkčně podmíněny.
• Oblast managementu urgentní medicíny a medicíny katastrof. V této oblasti musí dojít k vytvoření standardů nesnižitelné úrovně připravenosti zdravotnických zařízení k poskytování zdravotní péče v každé ze základních úrovní připravenosti a v souvislosti s tím odstranit dnes existující zřetelný rozdíl mezi úrovní připravenosti zdravotnické záchranné služby a úrovní připravenosti příjmových zdravotnických zařízení, většinou nedisponujících příjmovými centry organizovanými a vybavenými na úrovni aktuálních požadavků.
• Oblast managementu zajištění věcných zdrojů. Do této oblasti patří vedle ostatních hospodářských opatření pro krizové stavy především účelná výstavba, údržba, financování a ochrana funkčnosti kritické infrastruktury systému zdravotnictví, ve vazbě na aktuální definování kritické infrastruktury státu a opět operační přípravu státního území.
• Oblast základního krizového managementu, ve smyslu rozvoje metod řízení, kontroly a vyhodnocování prevence a represe, rozvoj metod analýzy bezpečnostních rizik v oblasti postižení osob na zdraví, plánování a efektivního způsobu řešení následků nastalých mimořádných událostí. Krátce ve smyslu článku 75 Bezpečnostní strategie státu.
• Oblast managementu přípravy lidských zdrojů. Tato oblast otevírá problematiku vzdělávání v krizovém řízení a důvody k jejímu samostatnému vyčlenění jsou v zásadě tři.

•  
  • Prvním je skutečnost, že dosaženou úroveň schopnosti zdravotnických pracovníků a ostatních pracovníků ve zdravotnictví, přímo se podílejících na poskytování zdravotní péče osobám postiženým mimořádnou událostí, je nezbytné udržovat a dále zvyšovat - v procesu základního kvalifikačního i celoživotního vzdělávání.
  • Druhým důvodem je nezbytnost výraznější zdravotní výchovy obyvatelstva za účelem zvýšení úrovně dovedností k poskytování laické první pomoci. V současnosti je zdravotní výchova prováděna v minimálním rozsahu. Přinejmenším podporou výchovy k poskytování první pomoci však jde o pochopení role samosprávy při zajišťování bezpečnosti státu na úseku zdravotnictví.
  • Třetím důvodem je sepětí bezpečnostního výzkumu se vzděláváním v oblasti péče o zdraví. Nepominutelné je využití bezpečnostního výzkumu k tvorbě a uplatňování metodických prostředků a nástrojů k rozvíjení managementu rizika pro potřebu zdravotnického havarijního, krizového a obranného plánování ve zdravotnictví.