S ohledem na skutečnost, že ochrana života a zdraví je nedílnou součástí Bezpečnostní strategie České republiky, jsou resortem zdravotnictví uplatňována všechna opatření bezpečnostní politiky státu jako organická součást zdravotní politiky a to za využití nástrojů krizové, obranné, havarijní a speciální legislativy v rámci legislativy resortu. Respektováním tohoto principu je bráněno navození stavu, v něm by byla zdravotní legislativa vnímána jako jediná prioritní, zcela vymezující zájmy resortu, zatímco krizová legislativa by stála mimo zájem resortu, zcela samostatně a nezávisle, jako působnost, popř. agenda patřící někomu jinému.

V platné legislativě není konkrétně vymezen vztah Ministerstva zdravotnictví a odborů krajských úřadů ke zdravotnictví k agendě krizového řízení, v plejádě ustanovení předpisů však lze najít taková, která tento vztah a tím i působnost zakládají. Pro hrubou orientaci poslouží základní soubor předpisů:

• Listina základních práv a svobod, ústavní předpis ČR - čl. 31;
• zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení - §9, §10, §11, §14, §39a;
• zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému - §4, §7, §8, §10, §35a;
• zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu - §18b, §69, §70, §81a;
• zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví - §69, §78, §80, §82, §86, §88;
• zákon č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění zákona 161/1992 Sb. - §5;
• zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy - §6; §7, §8;
• nařízení vlády č. 462/2000 Sb., k provedení § 27 odst. 8 a § 28 odst. 5 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení - §7, §13;
• zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajská zřízení) - §29, §92;
• zákon č. 12/2002 Sb., o státní pomoci při obnově území postiženého živelní nebo jinou pohromou, (zákon o státní pomoci při obnově území) - §2.

Ze základních právních předpisů podstatných pro krizové řízení lze ve vztahu zajištění bezpečnosti a zdravotnictví lze učinit dva stěžejní závěry:

• z právní úpravy je odvoditelná existence vertikální linie odpovědnosti za řízení krizové připravenosti zdravotnictví od Ministerstva zdravotnictví (vlády) přes kraje k obcím (s rozšířenou působností);
• předpisy lze podložit i strukturu „krizových“ prvků systému zdravotnictví a jejich působností při zajišťování poskytování zdravotní péče v rámci zajišťování bezpečnosti, tedy zejména při přípravě a řešení následků mimořádných událostí.

Z hlediska závaznosti právního řádu musí být vždy postupováno s tím, že krizová opatření:

• nelze realizovat jiným, než legislativně upraveným postupem (jejich použití je vždy podmíněno vyhlášením krizového stavu);
• musí být vymezena právním řádem;
• jsou uplatňována, jen pokud k řešení krizové situace nelze užít jiných prostředků;
• mohou být použita jen za právně legitimním cílem (zajištění národní bezpečnosti, veřejného pořádku, zdraví, života,...);
• může být použito pouze po nezbytnou dobu.

Současně jejich uplatnění musí respektovat, že krizové opatření nesmí:

• být zneužito k jiným účelům, než pro které bylo stanoveno;
• nesmí vést k diskriminaci;
• nesmí vést k narušení základů demokratického státu.